Správce Sanšo

Dlouho jsem neviděl film, který by měl tak nádherný a dokonale prokomponovaný obraz, jako je tomu u Správce Sanša. Z každého okénka snímku čišela promyšlenost a cit pro krásu, dokonalá práce s kamerou - zkrátka maximální podívaná. Ale samozřejmě samo o sobě by to nestačilo... Pokud by nemělo zůstat jen u krásně natočené nudy, či efektním nesmyslu, musí být film podpořen scénářem, který za něco stojí. I v tomto však měl Mizoguči štěstí, nebo lépe řečeno projevil svůj vypravěčský um. Moralistický příběh sourozenců, pocházejících z urozené rodiny, v dětství násilně odloučených od matky a prodaných do otroctví, je protkán humanistickými myšlenkami, touhou po svobodě a současně tragikou reálného života, přitom je poutavý a do značné míry překvapivý. Vyčítat filmu přehnaný idealismus a naivitu není dle mého názoru na místě. Vzhledem k tomu jak toto Mizogučiho džidai geki končí, nevnímám ten idealismus tak ostře... Navíc existuje spousta jiných tradičních "velkých příběhů" např. v evropské literatuře, které se vyznačují silným idealismem, naivitou a nelogičností jednání hlavních postav - a přesto bych se je zdráhal šmahem kvuli tomu odsoudit. Je to prostě jeden z možných způsobů, jak srozumitelně a nekomplikovaně poukázat na nějaký problém společnosti - a to samo o sobě špatné není. (SPOILER) Bráno do důsledků - který rozumný potentát by jmenoval guvernérem nevzdělaného, v podstatě bezvýznamného uprchlého otroka jen kvůli tomu, že je synem bývalého guvernéra? A kdo by byl schopen rezignovat na svou funkci s vírou, že jím kontroverzně zrušený a pro mnoho mocných výhodný institut otrokářství zůstane zakázaný? Takových nerealistických situací se nejen v tomto filmu dá najít celá řada, ale to není podstatné. Důležité je, že bez soucitu člověk není člověkem, a nelogičnosti, které vyčnívají z jinak kompaktního příběhu (legendy), jsou druhotné. (KONEC SPOILERU) Nezapírám, že postava Zushia mi občas byla protivná. Když ale sečtu všechny body, byl jsem s tímto filmem náramně spokojen. (20.07.2008)

Sanšó dajú se může pyšnit spoustou hezkých obrazových kompozic - práce kamery mi nejednou připomněla Hiroši Segawu -, méně pyšnit už se může ohromnou dávkou naivního idealismu, jenž je viditelný na míle daleko. Z nevyzpytatelného sluhy jménem morální ponaučení se stal špatný pán, který si necitlivě podrobil celý film. Vyjadřuje schopnost člověka zachovat si [tvrdě vkořeněné, chtělo by se říct] morální postoje bez ohledu na vnější okolnosti a položit za ně i svůj život. Tak jest vznešeně řečeno, že jsou postavy černobílé až hanba a jejich jednání příliš přesvědčivosti neskýtá. Mladík se z dlouholetého přijmutí sadomasochistické povahy / morálky rozpomenul na ideály mládí během jediného záběru a jeho resocializace z kasty otrocké do šlechtické neproběhla o nic pomaleji. Též mě fascinovalo, že mu během 10 let tvrdé otročiny nikdo nesebral (jistě ne právě levnou) sošku, kterou nosil v měšci na krku. Umím si představit filmy, u nichž by podobné nedostatky byly omluvitelné, ale film tak nerafinovaně moralisticky zaměřený by se měl opírat alespoň o uvěřitelné postavy. Za takových okolností byly nějaké mé sympatie k nim a jejich osudům vyloučeny a nebýt vizuální stránky, zapomněl bych na Sanshô dayû ještě před koncem titulků. Také je vám nepříjemný častý výskyt slova "morální"? (24.03.2008)

Tiež si kladiem otázku, ako by sa s tým dopracovalo Mizogučiho majstrovstvo bez zásahov cenzorov. I tak je ale Sanšo zlatou ukážkou disproporcie všetkých druhov emócii i hlbokej sebareflexie národných dejín. Takisto odmení iba pozorných a načúvajúcich, než buranov a nechápavých bez zmyslu umeleckej krásy, ktorá tak umocňuje všetky esteticko-humánne zložky do tých najsamlepších výšin. Prenádherne natočená legenda utrpenia a krutosti svojej doby, púť života premien a stretnutí. Miestami sa nato paradoxne ťaživo nahliada, to ale skrátka patrí k tým naj filmom bezozvyšku. V niektorých momentoch sa môže kľudne stať, že vám ustane hrdlo a dych, pokiaľ si budete vedieť túto smutnú odyseu vychutnať http://www.9em.sk/?p=3389. (28.05.2015)

Japonci majú radi svoju históriu a dôkazom sú aj ich prepracované úspešné snímky. Príbeh zotročenej rodiny je podobným, môže sa však pochváliť aj skvelým hudobným doprovodom a emotívnou rovinou. Kvalitne natočený silný film má však aj slabiny a tou je dĺžka a v mnohých prípadoch naivita správania sa niektorých postáv. (02.11.2013)

Pro mě nepopsatelné. Až tak nepopsatelné, že vykrádám několik cizích výroků, abych tenhle Mizogučiho masterpiece popsal. "One of the most emotionally painful films I've seen in recent memory. Astonishing. An absolutely beautiful story of how ideals can transcend the worst misery"..... "Devastating, captivating, elevating."..... "This film has that rare, at the same time simple and mystical beauty found only in myths or legends." Jedna z nejpamátnějších závěrečných scén v historii filmu. (21.07.2014)