poster

Správce Sanšo

  • japonský

    Sanšó dajú

  • japonský

    山椒大夫

  • japonský

    Sanshô dayû

  • anglický

    Sansho the Bailiff

  • anglický

    Legend of Bailiff Sansho

Drama

Japonsko, 1954, 124 min

Předloha:

Ógai Mori (kniha)

Scénář:

Jošitaka Joda

Kamera:

Kazuo Mijagawa

Producenti:

Masaiči Nagata

Zvuk:

Iwao Otani

Scénografie:

Kisaku Ito

Kostýmy:

Shima Yoshizane

(další profese)
  • stub
    *****

    Přestože Mizoguchi údajně toto své dítko neměl příliš v oblibě (prý proto, že jej produkce donutila zaměřit se na příběh unesených sourozenců, na úkor jeho původního záměru, klást důraz především na postavu otrokáře Sansha), jde podle mě (samozřejmě spolu s Ugetsu, s nímž byl mmch rovněž nespokojen) o jedno z jeho nejlepších děl - některé scény jsou až magicky precizní, se schopností vtisknout se hluboko do paměti. Podobně jako v Ugetsu, i zde je až zarážející, jak dokonale může fungovat dílko v podstatě tak obyčejné a přímočaré...(16.4.2009)

  • kaylin
    *****

    Úchvatná ukázka toho, jak je možné natočit snímek o tom, jaké jsou lidé zrůdy, ale přitom ještě zachovat naději na to, že to možná přece jen může být lepší. Krutost je součástí našeho života. Je to zbytečná součást, ale ono je tak jednoduché si do někoho kopnou, když on vás nechá... Silné, emotivní, a to i přes pomalé japonské tempo.(17.12.2014)

  • Flego
    ****

    Japonci majú radi svoju históriu a dôkazom sú aj ich prepracované úspešné snímky. Príbeh zotročenej rodiny je podobným, môže sa však pochváliť aj skvelým hudobným doprovodom a emotívnou rovinou. Kvalitne natočený silný film má však aj slabiny a tou je dĺžka a v mnohých prípadoch naivita správania sa niektorých postáv.(2.11.2013)

  • Ajantis
    **

    Sanšó dajú se může pyšnit spoustou hezkých obrazových kompozic - práce kamery mi nejednou připomněla Hiroši Segawu -, méně pyšnit už se může ohromnou dávkou naivního idealismu, jenž je viditelný na míle daleko. Z nevyzpytatelného sluhy jménem morální ponaučení se stal špatný pán, který si necitlivě podrobil celý film. Vyjadřuje schopnost člověka zachovat si [tvrdě vkořeněné, chtělo by se říct] morální postoje bez ohledu na vnější okolnosti a položit za ně i svůj život. Tak jest vznešeně řečeno, že jsou postavy černobílé až hanba a jejich jednání příliš přesvědčivosti neskýtá. Mladík se z dlouholetého přijmutí sadomasochistické povahy / morálky rozpomenul na ideály mládí během jediného záběru a jeho resocializace z kasty otrocké do šlechtické neproběhla o nic pomaleji. Též mě fascinovalo, že mu během 10 let tvrdé otročiny nikdo nesebral (jistě ne právě levnou) sošku, kterou nosil v měšci na krku. Umím si představit filmy, u nichž by podobné nedostatky byly omluvitelné, ale film tak nerafinovaně moralisticky zaměřený by se měl opírat alespoň o uvěřitelné postavy. Za takových okolností byly nějaké mé sympatie k nim a jejich osudům vyloučeny a nebýt vizuální stránky, zapomněl bych na Sanshô dayû ještě před koncem titulků. Také je vám nepříjemný častý výskyt slova "morální"?(24.3.2008)

  • Foma
    *****

    Při vědomí, že Mizoguči nebyl s tímto filmem zcela spokojen, musel dělat nějaký změny na přání studia, si nedovedu představit, jak by vypadal, kdyby byl podle jeho záměrů, protože už v tehjle podobě je to jeden z nejpůsobivějších filmů všech dob. A nemyslim si to jenom já, naštěstí! Příběh o ideálu, pro kterej má cenu žít, kterej i přes ohromný osobní tragédie (film je hodně smutnej a víceméně plnej neštěstí) přináší spásu, klid a dává životu smysl. "Bez soucitu je člověk jako zvíře." Příběh sestry a bratra ztrativších rodiče a unesených do otroctví a uchování si soucitu i za cenu těch největších sebezapření.(13.2.2008)

  • - Dejová kostra filmu vychádza z rovnomenného románu z roku 1915, ktorý napísal Morim Ōgai. (MikO_NR_1909)