Správce Sanšo

[3,5*]     "Even if you are hard on yourself, be merciful to others."     Autentická historická dráma, veľmi vierohodne zobrazujúca reálie stredovekého Japonska, s výbornou čiernobielou kamerou. Má pútavý a srdcervúci príbeh s pomalým tempom vyprávania, ktorý trochu zráža mierne násilná emocionálnosť (povedal by som až slzopudnosť). Ja inak nie som žiaden cynik a dojímavé scény mám celkom rád, ale tu to často na mňa príliš nefungovalo, pôsobilo to akosi umelo. Ale niektoré scény ma celkom zasiahli, hlavne výborný nápad s matkinou piesňou. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "Anju - where is she?" "Anju has gone to join father." "Your father? Is he doing well?" (29.05.2022)

Konečně jsem si díky KVIFF 2017 doplnil filmové vzdělání a shlédl něco z díla Kendžiho Mizogučiho. A navíc je snímek Správce Sanšo typickým zástupcem režisérových vrcholných děl: dějově zasazený do japonské feudální minulosti rozeznívá struny mistrovi současnosti prostřednictvím silného sociálního tónu, důrazu na soucit a zobrazením žen jako nositelek toho lepšího v lidech. Oceňuji precizní režii, výbornou práci s kamerou, a to nejen v krajinných záběrech, a velmi dobrý střih filmu, který dává přednost dlouhým záběrům. A ač je snímek dost smutný, dávám čtyři hvězdičky. (02.07.2017)

Po Povídkách o bledé luně po dešti ústup ze slávy a kupříkladu se stejně starými Sedmi samuraji nesrovnatelné. Úvodní poutní pasáž si udržuje vysokou kvalitu, která u správce Sanši zajde, aby se objevila až v samotném závěru. Čtyři hvězdičky dávám z úcty a ze smyslu pro proporce, jinak ale druh filmu, kvůli němuž se nic nestane, pokud jej neuvidíš. (24.11.2014)

Aj keď miestami ťahavé, zato epické. Z výšin padnúť krivdou na samé dno aby z neho človek vstal pre jeden spravodlivý okamih. Ale fábulou to nekončí. Samotné stvárnenie, hlavne poihranie sa s montážou pozadia/kulís tvorí jeden neodolateľný celok, aj keď páchnuci otročinou. A korunkou na kráse je psychológia postáv. Síce trochu znalému toho toľko nového neprináša, z historické pohľadu je to pojatie dosť konvenčné, ale stále si drží kvalitu a vzhľadom na vek.... Predošlý Mizoguči mi toľko toho nepovedal, kedže ženskej psychológií sa nechytám, ale napriek tomu som si čo to všimol. No a pri guvernérskej pasáži mi priam zahorelo srdce krásou zadosťučinenia. Myslím, že takto nejako má vyzerať film. (18.08.2013)

Na jedné straně nelidská krutost, surovost a brutalita, na druhé lidskost, soucit, snad až blíženská láska. Kinematografií jsem nijak nadšen nebyl, i ty city drásající scény mi přišly fádní. Ale to zakomponované poselství je TAK silné, názorné a dojímavé, že mi nezbývá než říct: ano, veledílo! ~~~ 83% (10.08.2013)

#386 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/823-sansho-the-bailiff (19.05.2013)

Ano, v japonském středověku byl život utrpení, jak se zpívá v ústředním motivu. Velice deprimujici film o nemožnosti postavit se krutému systému. Mladý Zusio nakonec naplní odkaz svého otce a dokáže se obětovat pro ostatní. Výnos o zrušeni otroctví je vykoupen funkcí místodržitele, smrtí otce a sestry. Obsahově těžký ale vizuálně krásný film. Vyobrazeni středověkého Japonska je dokonalé. Každý záběr má propracovanou kompozici, tak jak to Kenjisan umí. (08.11.2014)

V podstatě, jestli nechceš volat rodičům a ptát se jak se maj, tak tohle je skvělej film, na kterej se můžeš podívat. (06.12.2015)

Jediný film, jehož sledování mi připomnělo první setkání s Andy Dufresnem, když mi bylo 9. (11.07.2023)