Režie:
Elfar AðalsteinsScénář:
Elfar AðalsteinsKamera:
David WilliamsonHudba:
Gunnar TynesHrají:
Sveinn Ólafur Gunnarsson, Heida Reed, Atli Óskar Fjalarsson, Sara Dögg Ásgeirsdóttir, Ólafur Darri Ólafsson, Svandís Dóra Einarsdóttir (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Islandský oceňovaný režisér Elfar Adalsteins natočil drama o řídce osídlené vesnici na Islandu, kde všichni obyvatelé žijí daleko od sebe. Právě toto geografické zasazení je náležité pro tento svérázný a hřejivý soubor postav, vypovídající o tom, jak jsme si jako lidé podobní a zároveň odlišní. Příběh o vztazích, strastích a radostech, propletených v příbězích vesničanů. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Typicky seversky chladný dramatický snímok s jemnou štipkou humorných situácií, čo ale neznamená, že by som tento snímok dal do kategórie komediálnych. Film, ktorý prináša obyčajné príbehy obyčajných ľudí žijúcich na islandskom vidieku obklopenom nádhernou prírodou, ale aj ponurou atmosférou, ktorú režisér verne zachytil. Povedzme si ale pravdu, reálne sa tu toho veľa neudialo aj napriek pár dramatických výjavom. Preto pre mňa len za tri hviezdy. 60 % ()
"Islandská krása", ktorá je taktiež filmom so skupinovým hrdinom, avšak postavám je venovaný rovnomerný priestor, takže niektoré občas aj na dlhší čas opustíme. Niekoľkí muži v strednom, ale aj vyššom veku dostanú klasickú, ale aj neklasickú krízu tohto typu obdobia života muža a každý ju prežíva a rieši inak. Inými slovami im prepne. Niekomu menej, niekomu viac, niekomu maximálne možným spôsobom. Film príjemne odsýpa aj rýchlo plynie, avšak pokiaľ existuje dramaturgická poučka, že náhody by mali tvorcovia dávať na začiatok príbehu, tak tu je zásadne porušená a ide aj o dôvod, prečo nakoniec nehodnotím tak, ako som po celý čas zamýšľal. Metafora s hviezdami, ktoré sa zdajú na oblohe tak blízko, ale predsa sú si medzi sebou tak vzdialené, ako aj ľudia na Zemi, je výstižná. 70% ()
Minimalistická severská melancholie, která plyne s podobnou intenzitou jako život, o němž vypráví. Poetika islandského venkova propojená běžnými, a přesto v dnešní době možná lehce vzdálenými osudy skupiny lidí šimravě mrazí. Je působivá, ačkoliv nepřekvapí. A je působivá, ačkoliv se o to nesnaží. Dějem, který se ponuře sune dopředu, otáčí jen chladně vykreslené vztahy mezi postavami. Je si komunita žijící uprostřed ničeho blízká, nebo vlastně jen strašně osamělá? ()
Hořkosladký crowd-pleaser je bezkrevně zpracovaným a až příliš hladivým připomenutím, že jíst, meditovat a milovat můžete i v blízkosti severního polárního kruhu. Pokud si vystačíte s občasným pousmáním a předžvýkáním předvídatelných mouder, možná budete spokojeni. Více zde. ()
Islandská kinematografie mi sedne, a tenhle film měl všechno, co jsem očekávala. Občasné záběry na přírodu a prostředí, dotvářející atmosféru, a stranou nezůstalo ani nebe plné hvězd. Postavy civilní, prostě lidi co vypadají a reagují jako lidi, spíše citlivější charaktery, dobře propracované včetně vyjádření motivace, takže se jejich vývoji dá většinou věřit. Postupné propracování se k sounáležitosti a absence sobectví dává tomu filmu pozitivní koncovku. Řekla bych, že ten film sedne spíš nám, citlivějším povahám. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- V záverečnej časti filmu môžete vidieť spisovateľa knižnej predlohy, Jóna Kalmana Stefánssona, sediaceho za stolom a následne v rozhovore s hlavnými protagonistami. (Novax)
Reklama