Strážce návěstí

Nejdříve jsem si přečetl povídku " Hlídač " od Charlese Dickense a ta mě nehorázně odrovnala. Televizní film The Signalman je podle oné povídky a má výbornou houstnoucí atmosféru, která prostupuje celým dějem. Atmosféra tunelu a nádražního domku, stejně i venkovské přírody staré Anglie je zachycena parádně. A oba herci ve svých rolích jsou skvělý. Ale jak už to ve většině případech bývá, knižní předloze se málo kdy co vyrovná. (18.03.2015)

Pěkný starodávný horror, tedy starodávný svým duchem, založeným na kultivovanosti a ctící tradici. Tedy žádný klipový střih, žádná vyhřezlá střeva či jiné dryáčnické efekty. Je působivý svou atmosférou podzimu, melancholie a rostoucího pocitu bezmoci před drtivým kolem osudu. Rovnocenné literární předloze. (25.09.2012)

Snímek režiséra Clarka se může opírat o celou řadu „pilířů“, které z něj udělali nezapomenutelný divácký zážitek, kterému se nedá vytknout skoro nic. Precizní výběr prostředí dokázal vytvořit ono potřebné „kouzlo“ k vytvoření skvěle propracované ponuré atmosféry, kterou každý „duchařský“ příběh potřebuje. Strážní domek, jednokolejka, výstražný semafor a temný tunel jsou těmi správnými ingrediencemi, které navíc skvěle doplnily bezchybné herecké výkony. Když si navíc pořádně pohrajete i s dialogy, které ve vás dokáží probudit pocit pochybnosti svým mysteriózním nádechem, je úspěch téměř zaručený. Obrovský podíl na tom měl samozřejmě i sám Dickens. (05.12.2012)

"Bez protahování povídky, aniž bych ulpěl na některé pozoruhodné okolnosti víc, než na jiné, chci v závěru poukázat na onu shodu, jež byla nejen ve výstraze strojvůdce a ve slovech, která nešťastný hlídač mně opakoval a jež ho pronásledovala, ale také ve slovech, která já sám - ne on - jsem připojil k jeho pohybům, jím nepodobeným, a která vznikla pouze v mé vlastní mysli." (Charles Dickens) (25.10.2017)

Dickensova povídka patří k absolutní klasice žánru a její televizní zpracování by si zasloužilo to samé. Středometrážní pojetí jednoduchému příběhu vyhovuje, takže neztrácí ten správný tah na bránu a směřuje přímo k nádherně infarktovému závěru. Nejsilnější stránkou je bezesporu atmosféra anglického venkova, v mlze a tmě utopeného polozapomenutého údolíčka a, i přes své umístění, útulného drážního domečku. A že jsou oba herci bezchybní? To je snad samozřejmé... (15.03.2009)