Obsahy(1)
Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Předchozím dvěma dílům jsem vysoké hodnocení nedal; ač určitě mají co říci a jsou vcelku zajímavé, nepřesáhly stupnici lehčího nadprůměru. Ale na tuto závěrečnou část je vyloučeno superlativy šetřit. Tříhodinová odysea obyčejného japonského vojáka (vynikající T. Nakadai), který má jen obyčejnou lidskou touhu přežít, přenese na diváka olbřímí pocity zmaru, zoufalství a deprese. Ani nepamatuji, jestli nějaký "válečný" film ve mně vyvolal takto silné pocity, které rezonovaly ještě několik dní po projekci. Z hlediska "válečných" filmů velmi silný a intenzivní zážitek psychicky velmi vyčerpávajícího rázu. ()
Veľmi náročne dielo o morálke a ľudských činoch. Nebudem rozpisovať 9-hodinovú strastiplnú cestu ani vojnové udalosti. Prítomní recenzenti už to veľmi dobre opísali. Ja len na margo chcem pochváliť hlavného, ešte veľmi neskúseného herca Tatsuya Nakadai, ktorý počas nakrúcania všetkých častí očividne dospieva telesne i herecky. A Kobayashi sa u mňa týmto počinom nezmazateľne zapísal medzi japonskú kinematografickú špičku! Ľudský údel pre svoju náročnosť a zdĺhavosť vyslovene neodporúčam bežnému ani vojny chtivému divákovi. Nejde v žiadnom prípade o efektné výbuchy a po lopate vykreslenie hrôz vojny. Najdôležitejšia je premena citlivej bytosti v bezmocnú "existenciu". 100% ()
Pád armády a úpadek hrdiny táhnoucího se dvěma druhy pustinou. Zajat a nakonec je sám.(90%) ()
Tenhle film by udělal z Rumsfelda pacifistu. Každopádně, celá trilogie je jeden z nejlepších kousků, který kdy byly natočený. ()
Důslednost Kobajašiho humanistického a protiválečného postoje jsem náležitě ocenil, když se mi průběžně vnucovalo srovnání s jinou třídílnou epopejí natočenou ve zhruba téže době, totiž s Vávrovými služebnými omalovánkami o husitech. I v "Lidském údělu" se zápas dobra a zla odehrává spíš tezovitě a patos podání se často ocitá za hranicí, která v našich středoevropských očích dělí expresivitu od hysterie, ale film nabízí nespočet silných okamžiků a jako celek si dozajista zaslouží přívlastek mistrovský. ()