Ahoj, Terezko

Skvělá studie toho, jak se to má s morálkou, dospíváním, nižší střední třídou a touhou po lepším životě. (27.03.2006)

Pomalý těžký film o sídlištní beznaději umocněné nejistotou dospívání. Syrovost nešokuje, zato je zcela autentická. Za vypíchnutí určitě stojí vztah Terezky a invalidy v podání Zamachowskiho -- takhle to prostě chodí. 7/10 (20.07.2006)

Snímek má až dokumentární výpověď. Zcela souhlasím z uživatelem simike. Je to poměrně autentický obraz městských sídlišť (myslím, že nejen těch, které se nacházejí ve státech bývalého východního bloku). Film realisticky pojednává po sostupné ztrátě iluzí, představ a dětských přání díky problematickému sociálnímu zázemí (sídliště, nezaměstnanost, špatné lidské vlastnosti, deprese z neutěšené situace) a nemožnosti ho změnit. Nějak takto končí talentovaná děvčátka bez potřebného zázemí, známostí na vyšších místech a tiššího méně průbojného charakteru, která postupně ztratí víru v lepší život, v lepší práci, lepší vztahy. To je realita - ne žádná americká překroucená slaďárna o dospívání. Dávám 4 hvězdička (84%) - možná je někdy změním na 5. :-) (10.01.2009)

Síce mi to až také drsné neprišlo ako som zo začiatku očakával ale aj tak ma znova bratia Poliaci nesmierne potešili!Je vidiet že majú odvahu točit otvorené filmy o tom ako to v skutočnosti chodí v takej panelovej džungly súčastnosti.Terezka - mladé a nevinné dievča s nádhernými očkami navštevujúce miestný cirkevný spevokol sa po prijatí na krajčírsku školu mení vdaka manipulatívnej kamarátke Renáte v dievča,ktoré láka zakázané ovocie!Doma sa prenu pochopenie nenájde pretože matka všetku svoju lásku obetuje mladšej sestre a otec/alkoholik,si svojími nočnými výstupmi proti sebe poštval už všetkých.Terezka sa postupne zbližuje s Renátou,partiou miestných výrastkov, pedofilným invalidom Edkom a jedným z partie výrastkov Jopkom,ktorému ide u Terezky len o jednu vec....Všetko je to výborne zrežírované,civilne zahrané a aj čiernobiely obraz len pridáva na autentickosti!A vrcholom filmu premna boli scény prvého pohlavného styku/znásilnenia a hlavne záverečná scéna s invalidom,ktorá ma fakt odrovnala. (20.01.2009)

Tak nějak mě to osobně zabolelo. (14.09.2010)

Filmů o dospívání, kde se "cosi" pokazí je poměrně dost. Namátkou mohu zmínit Modyssonovo dílo Lilja 4-ever, či německé Děti ze stanice ZOO. Snímek Ahoj, Terezko je filmem polského režiséra Roberta Glinskiho z roku 2001. Glinski ke zpracování své látky přistoupil velmi zodpovědně, obě hlavní hrdinky si vybral ve výchovných ústavech (a koneckonců ani jejich vlastní občanský život se moc nelišil od toho filmového), ale pěkně popořádku. Terezka je docela milá dívka, zpívá v kostele, chodí vzorně do školy, nekouří, nepije, sexuálně nežije... Její zázemí ale zrovna ideální není. Matka se sice snaží co to jen jde (domlouvá Terezce vysněnou návrhářskou školu), ale otec je typickým příkladem zkrachovalého člověka, hodně pije, je vyhozen z práce a svoji frustraci přenáší i na zbytek rodiny. Terezka ve škole potkává novou kamarádku Renatu, která ji ukazuje zcela jiný svět... Režisér Glinski zvolil pro svůj film netradiční černobílý obraz, který mi ale přijde velmi vhodný, neboť tím jen podtrhuje šedivou atmosféru nejmenovaného polského sídliště (pravděpodobně ve Varšavě) a celkovou depresi. Některé scény jsou velmi působivé, rád bych zmínil třeba tu, kde rodiče dávají Terezce peníze na látku k šití a když si ona dívka jde pro peněženku (či co), tak se radí o tom, zda ji náhodou nedali víc než je třeba. Dost silným zosobněním depresí a zoufalství je i postava vozíčkáře, která na mě osobně v prvních záběrech zapůsobila jako velmi silná postava, nicméně o to víc je ta změna působivější. Film Ahoj, Terezko jistě právem patří mezi nejvíce oceňované polské snímky posledního desetiletí (např. cena Krzysztofa Kieslowského). (19.06.2011)

Děsivě rálné, velmi kruté a přitom dosti decentně zpracované, díky absenci všech sexuálních a jinak drastických scén. I drobné náznaky a ponuré černo-bílé scény dokonale vykreslují šokující celkovou situaci takové "normální" polské rodinky na jednom z tamních sídlišť... Velmi aktuální a přesvědčivá podívaná s velkou výpovědní hodnotou. (07.02.2012)

Naturalistická kamera, černobílé provedení, slušné herecké výkony, ucelenost celku budují nadprůměrný film. K tomu aby nějak výrazně vybočil z šedě podobných tematických snímků by chtělo podle mého více zapracovat na psychologii Terezky a vytěžit více z atmosféry sídliště a života mezi paneláky. (18.10.2012)

Polské filmy mám docela ráda, přijde mi, že jsou o tolik skutečnější než třeba nějaký děsy z Ameriky. Ahoj, Terezko je průměrné drama o dospívající dívce. Terezka nastoupí do nové školy, kde si po nějakém čase najde kamarádku Renatu která ji kazí a stahuje níž. Díky Renatě zkouší věci pro ni nové - od alkoholu a cigaret přes kradení až po první zkušenosti s chlapci, které nejsou zrovna nejlepší. Docela klasika, no.. (10.11.2012)

Jen kupa deziluze... Zajímavý počin. (20.01.2009)

Další výborný film od Glinskiho,perfektní režie ,příběh,herci,to všechno zde klape. (09.02.2018)

Velice syrově popsaný osud jednoho děvčete žijícího na polském sídlišti. (25.11.2006)

Vcelku depresivní film. ČB tu ponurou atmosféru jen podtrhuje a filmu moc prospívá. Dějová linka je slabší, ale i tak je to nadprůměr. (13.10.2009)

Otec Terezky je alkoholik a matka se snaží seč může, aby dala dceři vše, co by jen chtěla. Terezka chce být od malička návrhářkou, ale potom, co se nedostane na vysněnou školu, se ocitá na učilišti, které zásadně ovlivní její život i postoj k rodině. Poté, co pozná Renatu, jež ji „naučí“ krást, kouřit, pít a seznámí ji s místními chuligány, se její vnímání života naprosto změní a Tereza se stává jedněmi z nich. Vytváří si zvrhlý, sadomasochistický vztah k Edkovi, který ji jako malou hlídával a kvůli svému postižení je ochoten přistoupit na hru, kterou s ním Terezka hraje, jen, aby cítil trochu něhy. Velmi realistický popis toho, jak může špatné prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, změnit jeho celý život. To vše podtrženo dusnou atmosférou panelových domů a zesílenou černobílou kamerou. (19.09.2013)

Atmosféra snímku na mě nepůsobila bezútěšně, jak zde mnozí líčí a nic šokujícího jsem na výpovědi neshledala. Námět: Terezka svým dětským/dospívajícím pohledem nahlíží na okolní svět tragicky a na mě to nějak nepůsobí. První sexuální zkušenost neproběhla dle jejích představ (její kluk ji před aktem nepožádal o ruku), z domova chce ustavičně utéct (aniž by se pokusila s rodiči jedinkrát promluvit či cokoli řešit), a její nejlepší kamarádka ji zradila (v situaci, kdy bylo z jejího chování od samého začátku patrné, že si Terezky příliš neváží, naopak s ní celkem vymetá). Situace doma žádná sláva, ale v souladu s popiskem ničím nevybočuje z průměru. Matka není zvlášť srdečná, ale jinak docela rozumná ženská a otec se sice rád namaže a pak dělá brajgl, ale má i světlejší chvilky a podle všeho to není jednoznačně zlý despotický tyran (a co je špatného na tom občas se vzepřít všem mravům a přestat na chvíli dělat, co se od nás očekává, a třeba si hlasitě a sprostě zanadávat na sousedy? Jo, každý nemůže být vždy spořádaný a v jednom kuse se něčemu podřizovat. Naštěstí. Konkrétně zmíněná scéna mi připadala vtipná a na místě Terezky bych se neubránila pobavení). Pedofilní vozíčkář byl trošičku úchylný (ovšem to mohu o Terezce a její touze nebo potřebě mrskat ho tyčí přes ochrnutou polovinu těla říci taky). Ale i tak ten její nabroušený výraz mě rozčiloval. Asi stárnu. Byla jsem plná rozporuplných pocitů, jako by se mě příběh týkal a byl mi blízký, ale vnitřně jsem byla s hlavní hrdinkou v nepřekonatelném rozporu. Záviselo jen a jen na ní, jakou cestu si vybere a jak se svým životem naloží, mohla nadále chodit do pěveckého kroužku a sexu i chlastu se obloukem vyhýbat - třeba, každopádně měla tu možnost volby. Ona sebou ale nechala jen tak vláčet, jako by byla prosta vlastních názorů a vlastní osobnosti. Pár nenaplněných tužeb se tam mihlo, ale jinak jsem byla na rozpacích, co vlastně ta holka chce. Asi to bylo záměrem, zobrazit nejistou, nerozhodnou, bojácnou, snadno ovlivnitelnou, v jistém smyslu neposkvrněnou duši se sklonem odolávat a bránit se všem těm hříchům a hříšníkům v tom kritickém období dospívání, ale na mě to působilo odpudivě a k hlavní hrdince jsem pociťovala nakonec jen odpor, jež završila záverečná scéna. Nicméně bylo to autentické a uvěřitelné, což oceňuji. Podobné snímky mě zajímají, tenhle se mi bohužel do noty asi hlavně kvůli antipatiím k hlavní hrdince netrefil a Terezka se pro mě stala jednou z nejnesympatičtějších filmových postav vůbec, předčí ji asi jen Aileen ze Zrůdy. (13.06.2012)

Syrové, surové, realistické. Není pravda, že by byl vývoj Terezky neuvěřitelný a nepochopitelný. Zobrazuje lidi na okraji společnosti, kteří se ve svém smutku, beznaději a ztracenosti uchylují k nepochopitelnému násilí a sebedestruktivnímu chování. V tomto byl film tak realistický, až mě mrazilo a nemusíte vyrůstat ani na sídlišti, abyste poznali to, co Terezka. (31.01.2009)

Dramatický príbeh plachej učnice Terezky, ktorá vďaka nie veľmi dobrej spoločnosti zíde z "cesty" a z jej predstavy šťastnej budúcnosti sa premenia na prach. Začína to nenápadne - cigaretou, Nasleduje víno, krádež, chlapci, násilie. Herecké výkony sú v detských roliach na amatérskej úrovni. Aj produkcia má ďaleko od hollywoodskej dokonalosti. Kamera a čiernobiele prevedenie nás vracia do obdobia socializmu. (17.10.2023)

Prosté děvče z chudé rodiny varšavského sídliště přichází na textilní učiliště, kde dostává školu od zkušenější spolužačky, touto školou je ovšem stahováno kamsi do nížin, jež divák zkraje snímku ani nedovede představit. Zcela obyčejný námět, který je ale přenosný i do našich zeměpisných souřadnic, a že těch dětí je! Jak těch které jsou stahovány, tak těch které stahují aby v tom srabu, kam se dostaly, nebyly samy. Černobílý obraz dává divákovi alespoň trochu pocit že se tak děje v neurčitém čase, což trochu nabourá až chlapec hrající videohru, je to ale jen lehký nedostatek v jinak snímku neskutečně mrazivém! Jestli jsou Sviňky pro mladého současného diváka, je Terezka pro vyzrálejšího. (29.04.2024)

Mám z tohoto filmu smíšené pocity. Čekal jsem naprostou pecku a vždy, když to tak je, jsem pak mírně zklamán. Film má několik nedostatků. Změna chování Terezky se mění z "nevinné holčičky" na "dospělou ženu" skokově a nějak jsem nepochopil její motiv k tomu, co udělala úplně na konci. Jinak atmosféra je opravdu drsná, to že je film černobílý tomu napomáhá. Škoda jen, že je to příběh hůře uvěřitelný... (27.10.2007)

Z tohto filmu a hlavne z očí Terezky, čiže Aleksandry Gietner, ide ťažký smútok, ktorý nehrá. A tento ozajstný nefalšovaný smútok sa prenesie na diváka. Nie je ľahké definovať Terezku. Pôsobí veľmi slušne, milo, nevinne, ale pomaly sa mení na delikventku. Čo je ale smutnejšie je, že Aleksandra Gietner je v skutočnosti presne taká ako Terezka, ktorú hrá. Tereska II. by mohol byť reálny dokument o smutnom živote Aleksandry. Mimochodom v 90. rokoch žili také Terezky s podobným osudom aj v Bratislave, ktoré každý pozná osobne. (31.08.2019)