The Red Queen Kills Seven Times
The Red Queen Kills Seven Times
Režie:
Emilio MiragliaKamera:
Alberto SpagnoliHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Pia Giancaro, Sybil Danning, Carla Mancini, Marino Masé, Alfonso Giganti, Nino Korda, Bruno Bertocci, Claudio Trionfi (více)Obsahy(1)
V rodině Wildenbrucků již dlouhá léta panuje legenda o dvou sestrách, které se jednou za sto let vrací zpět k životu, aby zabily šest obětí, a sedmou symbolickou obětí má být jedna ze sester. V roce 1972, jak dědeček sdělil své vnučce Evelyn a Kitty (Barbara Bouchet), má přijít čas krvežíznivých sester. V módním salónu, kde Kitty pracuje, ze začíná zjevovat postava v rudé kápi s bílou maskou a lidé začínají umírat. Kitty má podezření, že tato žena chce za každou cenu zabít právě ji. (Chatterer)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Celkem dobrá gothic atmosféra, nádherná scénerie, solidní námět v podobě napínavé a strašidelné povídky o zabijácké Červené královně (ach, ten smích, vidět to v desíti, podělal bych se strachy!), která se vrátila vykonat svou pomstu. Film stojí rozhodně za to a dá se vidět už jen díky elegantní Barbaře (Kitty, zaujala mě však i mladá Sybil Danning), vynikající kameře, pestrým barvám a skvělé hypnotizující hudbě od mistra Nicolaie. Po technické stránce opravdu velmi obstojně zvládnuté, jak už napsal Flipnic. Ale za víc to bohužel nebude. Škoda, že to byl ten úplně poslední film od zcela zapomenutého režiséra Miraglii, který je znám ještě filmem "Night Evelyn Came Out of the Grave" (rovněž giallo). ()
Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. ()
Příjemné giallo s prvky gothicky, vraždami, krásnými dívkami, umírněnou nahotou a několika výstřiky krve (na hrotu oplocení nebo probodnutá dlaň). Argentovská červená se vine jako nit celým příběhem - rudá je nejen vraždící královna, ale i šaty a kostýmy dívek, auta, telefony a samozřejmě krev. Místy mírně nevyvážený snímek (uvažoval jsem o 3*) graduje v závěru (jeden si hned vzpomene na wallaceovky) - podzemní labyrint, krypta, netopýři, krysy a...mrtvoly. Uvítal bych více nočních scén a napětí po celou dobu snímku. Jako vždy skvělá italská hudba, slušná, byť nijak nevybočující kamera (poněkud chyběl smysl pro detail) a obstojné herecké výkony (ano, některé scény byly přehrávané, např. v dodávce, ale to mi u tohohle žánru nevadí). Celkově spokojených 3,5* ()
Skvělé! Jiné slovo se pro tohle giallo ani nehodí. Brilatně vystavěný příběh o kravé legendě, ve kterém se to mnoha sexy vedlejšími postavami jenom híří. Navíc dvě příběhové linie, chytrá pointa plná zvratů a je z toho jedno z nejzamotanějších giallo filmů vůbec. Pro gore maniaky tu také něco(plot) a až to začíná zavánět kultem. Možná to snad i je, to bych ale nesměl mít nakoukaného Argenta(neskutečná stylizace a kamera) a prostě nemůžu jinak než "pouze" za 4. PS: Chybou režie jde vraha odhalit dříve, ale nebudu zbytečně spoilerovat, abych nekazil zážitek. Velké thx Kangaxovi. ()
Rozhodně jeden z těch lepších giallo filmů se zamotaným dějem, dobrými herci, velkým počtem pěkných žen (přičemž některé si jsou dost podobné, orientace opravdu není úplně nejlehčí - jak již napsal Koly) a takřka až cimrmanovskou pointou (já nejsem tvoje matka, já jsem tvoje dcera). Pro fanoušky povinnost, ale ani pro ostatní nebude Červená dáma ztrátou času. ()
Reklama