The Red Queen Kills Seven Times
The Red Queen Kills Seven Times
Režie:
Emilio MiragliaKamera:
Alberto SpagnoliHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Pia Giancaro, Sybil Danning, Carla Mancini, Marino Masé, Alfonso Giganti, Nino Korda, Bruno Bertocci, Claudio Trionfi (více)Obsahy(1)
V rodině Wildenbrucků již dlouhá léta panuje legenda o dvou sestrách, které se jednou za sto let vrací zpět k životu, aby zabily šest obětí, a sedmou symbolickou obětí má být jedna ze sester. V roce 1972, jak dědeček sdělil své vnučce Evelyn a Kitty (Barbara Bouchet), má přijít čas krvežíznivých sester. V módním salónu, kde Kitty pracuje, ze začíná zjevovat postava v rudé kápi s bílou maskou a lidé začínají umírat. Kitty má podezření, že tato žena chce za každou cenu zabít právě ji. (Chatterer)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Skvělé! Jiné slovo se pro tohle giallo ani nehodí. Brilatně vystavěný příběh o kravé legendě, ve kterém se to mnoha sexy vedlejšími postavami jenom híří. Navíc dvě příběhové linie, chytrá pointa plná zvratů a je z toho jedno z nejzamotanějších giallo filmů vůbec. Pro gore maniaky tu také něco(plot) a až to začíná zavánět kultem. Možná to snad i je, to bych ale nesměl mít nakoukaného Argenta(neskutečná stylizace a kamera) a prostě nemůžu jinak než "pouze" za 4. PS: Chybou režie jde vraha odhalit dříve, ale nebudu zbytečně spoilerovat, abych nekazil zážitek. Velké thx Kangaxovi. ()
Velmi obstojné giallo, které je výborně technicky zpracováno. Zejména kamera, barvy a kostýmy jsou výtečné. Atmosféra není nijak napínavá ani strašidelná, jedná se spíše o docela hodně zamotanou detektivku, kde až do samotného konce vůbec divák netuší, jak to všechno je a kdo je vrah. Vraždy jsou na giallo z roku 1972 obstojné, jedna je naprosto výtečná, nápaditá a notně krvavá (ta na železné bráně ...). Nahota se objeví spíše cudně v podaní myslím dvou hereček, nic extra. Giallo jako žánr není pro mne úplně to pravé ořechové a tady jsem se časem už dost nudil. Ale pro příznivce jednoznačně doporučuju! ()
Film robený v zlatých časoch gialla, kde je všetko, čo fanúšik môže očakávať. Skvelý zamotaný príbeh, štýlový killer v plášti a starobylou dýkou, na základe starej legendy, a s nemenej štýlovým smiechom, krásne ženy, gotické prostredie hradu, vcelku krvavé vraždy a parádne rozuzlenie. Klasika, ktorú si vždy rád pozriem. Och, a tá hudba od Bruna Nicolaia je nemenej dokonalá! ()
Rozhodně jeden z těch lepších giallo filmů se zamotaným dějem, dobrými herci, velkým počtem pěkných žen (přičemž některé si jsou dost podobné, orientace opravdu není úplně nejlehčí - jak již napsal Koly) a takřka až cimrmanovskou pointou (já nejsem tvoje matka, já jsem tvoje dcera). Pro fanoušky povinnost, ale ani pro ostatní nebude Červená dáma ztrátou času. ()
Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. ()
Reklama