Mluv se mnou

Duchařiny vůbec nevyhledávám (nuda), ale jednou za čas, přijde něco osvěžující, nový, eRkový, jako je právě Talk to Me. Zpočátku zábavná hra, kdy stiskneš tajemnou ruku, vyvoláš ducha, se kterým můžeš mluvit a dokonce ho nechat vstoupit do sebe, se po několika kolech zvrtne v nepříjemnou podívanou. Třískání hlavou (nejen) o stůl, byla fakt chuťovka, ale zároveň to je snad jediná více děsivější scéna, což bylo na jednu stranu škoda, ale atmosféru to od té doby mělo vynikající. Každopádně, ve finále to byl za mě spíše smutný Horor. Určitě doporučuji, jediný k čemu mám ale výhrady, tak k tomu šíleně nesympatickému obsazení. Na Talk 2 Me, se ale určitě těšit budu. (04.10.2023)

Nikdo vlastně neví, komu ona ruka patřila. Prý to byl samotářský satanista, jiní zase říkají, že původně byla jakéhosi významného média. Když se jí dotknete, můžete se spojit se zásvětím a nechat do sebe vstoupit identitu zesnulého, která... Hm hm hm, moc zajímavý. A dá se tim sjet? Pradávné tajemné artefakty v rukou generace, pro kterou je největší překvapení puberty zjištění, že ketamin je ve skutečnosti tišidlo pro koně. Na téhle originální premise, podpořené výborně napsanými a přirozenými postavami si pak film může vymýšlet lecjaké dějové zákruty a já vůči nim budu smířlivější, protože takhle vtipnou aktualizaci nejvyšeptalejšího hororového subžánru bychom si měli hýčkat. Rozšíření myšlenky komunikace se světem zemřelých jako trendové drogy se vyloženě nabízí například v tom, zdali by takto v Austrálii vznikla třeba specifická trapová odnož a já úplně slyším Karla Veselýho: "Takzvaný mortrap je subžánr s velmi úzkým, ale intenzivnějším perimetrem působnosti kolem australského města Adelaide. Spadají do něj tik tokem a soundcloudem šířené tracky tamních středoškoláků tématem zasvěcené prolínání živého a mrtvého. Oproti mnoha jiným trapovým odnožím je zajímavá jeho demografie vycházející ze zaměnitelných předměstí australské střední třídy. 'Mluv se mnou, mluv se mnou, ne jako moje, máma, ne jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznal. Mluv se mnou.' rapuje audiotunovým vokálem umělec říkající si XX.COLSON.XX..." (02.11.2023)

Místní buchty a klobásy zase jedou bomby. 72% tpč, chcípám. Už po Barbarian jsem se mlátil hodinu smíchy, když jsem si pročítal místní moudra oduševnělých filmových kritiků. Yop, tady to je dost podobný. Opět hromada iracionálního chování, nulová atmosféra a logika úplně v prdeli. Je totiž úplně běžné, že když máte artefakt, který tohle dokáže, pořádáte párty, máte z toho prdel a vůbec, ale vůbec ne že se nebojíte, ale vy z toho nejste ani trochu vedle. Nevim teda, jak to má omladina v Austrálii, ale já na jejich místě bych vysvětil barák a kolem dokola vysypal tunu soli. Holt děcka v Austrálii jsou asi jinej gang. Dále tu máme fakt, že tenhle film vyhrává s přehledem cenu za nejotravnější protagonisty široko daleko. Živá máma by byla jejich queen, protože tpč, tak přeafektovanou svini abys pohledal. Jo a když už se duchové dostanou do našeho světa, nesvedou nic lepšího, než vám vožumrat palec na noze. Labužníci. Celý ten film stojí na úplně nesmyslných základech a dějových zvratech, ale tady ho budete vynášet do nebes. Asi potahám nějaký horory kolem 50% a dám jim šanci. Podobný rádoby art pokusy fakt nemám za potřebí. A teď je čas na další hodinový záchvat smíchu. (21.10.2023)

Po delší době opět velmi zajímavý a originální příběh. Opravdu cením horory, které ihned zaujmou a udržují si zhruba stejné tempo od začátku až do konce. Bohužel to, co jsem viděl v poslední době mne pokaždé znudilo v první polovině a nabité finále si pak již rozespalý člověk jen těžko užije (viz například Sestra II). Toto je však zcela odlišný případ mezi jehož další silné stránky patří i fakt, že člověk u sledování pocítí celou škálu emocí. Jsou zde jak klasické lékačka, krvavé scény a tak silná atmosféra, že z něčeho vyloženě mrazí. Nejednou mi naskákala ukázková husina, brrr. 75% PS: Zajímavé, že do teď si nejsem jistý, zda byla hlavní hrdinka kladnou a nebo spíše zápornou postavou. (27.12.2023)

Suverénní debut, ze kterého konečně sálá výrazný autorský rukopis a jenž je nebývale sugestivní jak formou, tak obsahem. Stylově vycizelované scény, ve kterých postavy experimentují s mediumitou, lze dokonce označit za jeden z letošních hororových highlightů. V oné Ruce jsem navíc rozpoznal metaforu s hluboce osobní významovou relevancí. Trochu jsem se obával, že se tvůrci omezí na nějaký krkolomný komentář ohledně generace Z a sociálních sítí, avšak jak jsem již implikoval, snímek jde mnohem hlouběji a důvtipný divák jistě ocení jeho interpretační otevřenost. Uvažoval jsem o nejvyšším možném hodnocení, avšak s blížícím se závěrem bohužel režisérské dvojici dochází dech, v důsledku čehož jejich dílo pozbývá své prvotní intenzity i určité ladnosti a naopak stále více připomíná standardní mainstreamový produkt. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Talk to Me uděluji čtyři silnější hvězdy. (06.08.2023)