Muž se psem

Celá Evropa pátrá po mezinárodním podvodníkovi Jiřím Testonovi. K identifikaci slouží toliko fotografie batolete na kožešince, protože Testonovu současnou podobu nikdo nezná. Vysoká odměna za jeho dopadení motivuje k detektivní aktivitě kdekoho. Třeba strážce majáku Václava Kavaňase, který si během let svého poustevnictví přečetl veškerou kriminologickou literaturu a rád by teď své znalosti zúročil. Vždycky jsem měl zato, že ze dvou románů Zdeňka Jirotky je Muž se psem vhodnější filmovou látkou, protože je výrazně dějovější než lyrický Saturnin. Myslím si to i po vidění jeho polské adaptace, přestože mě trochu zklamala. Román byl napsán v roce 1944 jako parodie na soudobé literární detektivky, film ale děj zasazuje do hlubší minulosti. Parodii konvencí nekonečně natahovaných sešitových detektivek nahrazuje parodií na filmovou řeč němé éry. Po chvíli groteskní němohry se film samozřejmě rozpovídá a další němé pasáže jsou vyhrazeny flashbackům, vzpomínkám, ze kterých hlavní hrdina skládá indicie k pátrání. Hravá formální stránka se mi líbila, horší je to ale s herci. Protagonista silně připomínající Václava Lohniského s lincolnovským plnovousem nemá mnoho společného s inteligentním detektivem z knihy a naneštěstí je ochuzen i o psa Watsona, který dal předloze název. :( Herec, představující robustního podvodníka se zálibou v převlecích a smyslem pro recesi, už svému předobrazu odpovídá lépe, z ostatních postav je výrazný jen těžkopádný policejní inspektor. Neexistence jakýchkoli titulků ani nezvyk vnímat polštinu nakonec nebyly takovými handicapy, jak jsem se obával, protože většinu mluvených situací znám z knihy a nové jsou převážně ty němé. Přesto musím říct, že ani druhý pokus přijít na chuť polským komediím moc nevyšel a s expresivní komikou tamějších herců mám asi nepřekonatelný problém. 50% (23.03.2011)