Svedená a opuštěná

Ten příběh je jako z jiného světa. Vždyť místní zvyklosti nemohl pochopit ani mladý policista ze severu. Docela by mě zajímalo, jak tenkrát na Sicílii takové spory mezi rodinnými klany doopravdy řešili. Ve filmu všichni aktivní účastníci sporu zažívali doslova a do písmene infarktové situace. Já jsem se však náramně bavil. (10.11.2009)

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)

Což o to, ona malost oněch lidiček je na pohled srandovní :-), ale trošku mě mrazí při pomyšlení, že dnešní Sicílie asi nebude stran obyčejů o moc dál... Dost typická italská uječená komedie, na přehnanou hysterickou gestikulaci a volume hlasivek hodně doprava si asi těžko kdy úplně zvyknu, ale úsměvu se sem tam neubráníte... (17.04.2011)

"Muž má právo žádat a žena má povinnost odmítnout." Ale kdo to žádal? Byl to doktor? Učitel? Farář? Ach tak, Peppino poněkud agresivněji požádal Agnese, prorazil její nedostatečně organizovanou obranu, odpanil ji, otěhotněl ji a teď si tu běhnu nechce vzít. Tak tento způsob myšlení mne hodně pobavil, vychytralé jednání dona Vincenza taky a vlastně i celá ta "srdečná" Sicílie. Na světě je prostě krásně, když se všechno dá vyřešit řevem, fackami, úplatky, únosem a samozřejmě svatbou. (16.10.2016)

Rodinná čest nezná slitování, někdy řve, někdy jen potichu šeptá, pomlouvá, zabíjí, má ráda lidský smutek, rozšiřuje strach, vidí chyby na druhých, nezná lásku, uzavírá se sama do sebe a netrpí výčitkami svědomí. Mnohde stále ještě hraje velkou roli a všude je velmi nebezpečná. Tento film je vlastně celý jen o ní. Naštěstí toto téma nepojal Germi tak vážně a okořenil ho nevelkým množstvím humoru. Zvlášť postava bezzubého chudobného barona je vyloženě legrační. Ono všechny postavy jsou zajímavé a navíc dobře zahrané, ale většina z nich nevyloudí na divákových rtech ani náznak úsměvu. Na SIcílii to zkrátka takhle chodilo a možná ještě stále chodí. Co takhle zpracovat toto téma v některé z muslimských zemí, kde je situace velmi podobná, ne-li horší? Odváží se k tomu někdo, nebo se všichni bojí nálepky "islamofob"? 95% (19.05.2015)