Ztracena v bílém šumu

Pro knižního nadšence je vždy těžké vžít se následně do role diváka a stát se nestranným a objektivním posuzovatelem. Kniha byla velkým megahitem, přeložena do několika jazyků a zaznamenala hlavně ve Španělsku během lockdownu značný úspěch. Já, jakožto fanoušek tohoto díla, se pokusím zachovat si i tvář televizního pozorovatele a zkusím to porovnat, i když teda sám nemám v lásce, když mi někdo začne srovnávat knihu vs film. Nejvíce oceňuji, že časové skoky jsou tu dobře dodrženy a hlavně jsou přehledné. Divák se tak nemusí bát, že by se časem začal ztrácet a měl v tom chaos. Režisér si sice jejich chronologii upravil po svém, stejně tak jako jména, časy, místa a město ( autor je ze Španělska, a tak tu máme místo New Yorku, Malagu - možná jako pocta autorovi, kdo ví ). Žádná z těchto věcí však není ničím závažným, co by ubíralo na kvalitě a dá se to přehlédnout. To už by museli netolerovat snad jen striktní šílenci předlohy. Za mě to problém určitě není. Pak už tu máme ale několik skutečností, které jsou nesmyslně pozměněny či přidány. Zbytečná postava stěhováka Lucy. Zachován měl být pouze James Foster. I u něj je však skutečnost hodně odlišná a škodí to. Podobně je to i s hlavní hrdinkou Mirren. Je jí věnováno až příliš mnoho prostoru. Zní to divně že ? Hlavní postava a nemělo by se jí věnovat ? Vskutku, ne. Zažívá sice osobní trauma, jenž má pravdivý základ, ale je tady toho až příliš. Seriál má šest dílů a troufnu si říct, že půlka z toho se věnuje její postavě. Čas se mohl vyplnit jinak a měl být v rovnováze se všemi představiteli a to bych napsal, i kdybych knihu nečetl. Chybí mi tu zoufalost, strádání a rozpad osobností rodičů. Stejně tak jako strádání policie, jejich kriminalistická práce, vyšetřovací postupy, výslechy svědků a vše okolo toho. Jasně, ty věci tu najdeme, ale je to všechno takový hrr, hrr. Ty klasický věci u mystery kriminálek a dramat jak jsme zvyknuti, tu jsou prostě někdy až moc rychlospádový a je to obrovská škoda. Minisérie má chvilkama svou temnější stránku, ale i přesto jsem to chtěl ještě více ponurejší a depresivnější. Herci jsou sympatičtí a rolí se chopili dobře. Jen bych vyměnil Smitovou za Mauleon. Na tu byl mnohem lepší a taky hezčí pohled a rád bych ji viděl více. Tohle se moc nepovedlo. Také jsem chtěl lepší rozhled do světa žurnalistiky. Doufal jsem, že celkově dostanu mix filmu Spotlight a Gone,baby, gone. To se však také nestalo. Předposlední díl je asi nejlepší, protože se věnuje pouze Amaye a rodičům a takhle nějak jsem si to představoval. Jasně, měl bych výtky, ale nebudu total hater a takhle mi to přišlo v rámci možností snesitelně a v pořádku. Avšak ke zjištění ''jak a proč'', plus finále, je oproti knize hodně odfláklý a tady přišlo asi to největší zklamání. Jak to uzavřít ? Ztracena v bílém šumu byl hit. Pokud se rozhodnete podle takového díla natočit film či seriál, tak by se to mělo co nejvíce předloze přiblížit, protože fanoušci to budou vždy extrémně porovnávat. Tady je to cca 70% vymyšlený a zbytek podle knihy. Tato minisérie úspěch určitě nezažije. Ostudu sice nedělá, ale není to žádný boom. Chvilkama jsem byl na rozhraní mezi dvěma a třemi *. Pokud se na to však podívám očima obyčejného diváka, tak jako celek se na to dá kouknout a žádný utrpení to rozhodně není. Je i fajn, že díly trvají nějakých 40 minut a za den se to dá v pohodě zvládnout. Vím ale, že v budoucnu už si to nepustím. Je to škoda. Kaštánek, který vyšel dva roky zpátky, měl úplně jiný grády a Netflix ukázal, že tam se umí předlohy držet naprosto výborně a seriál dle toho i vypadal. Otázkou zůstává, proč se to nestalo i tu ? (28.01.2023) (méně) (více)