Zimní prázdniny

Tři smutné osudy, které se protnou o vánočních prázdninách v sedmdesátkách. Tři postavy, které se během těch pár dní od sebe navzájem něčemu přiučí. Alexander Payne hraje na jistotu, ale takhle sebejistě předaná moudra nejsou samozřejmostí. Podobné emoce a drobnočrty jsem čekal, že po sobě zanechá Paul Thomas Anderson se svojí Lékořicovou pizzou a jako ne. K Paynovým poškolákům se určitě znovu brzy vrátím. (21.01.2024)

9/10. Svět potřebuje více takových filmů. Krásně natočený a zahraný snímek, který pohladí Vaší duši a s čistým svědomím ho můžu zařadit do kategorie "Vánoční filmové klasiky", kterou si každý prosinec budu pouštět. Dlouhou dobu jsem si film porovnával s The Breakfast Club, ale ve správnou dobu některé postavy odjedou, a film se tak začne věnovat dvojici, kterou můžeme vidět v traileru. Ta chemie mezi nimi tahá velkou část filmu a závěr je naprosto skvělé zvládnutý. Vedlejší postavy zapamatovatelné a nepůsobí jako šablony. Skvělý film, který bude časem jenom dozrávat, podobně jak již zmíněný Snídaňový klub. (25.02.2024)

„…ZKUS ALESPOŇ PŘEDSTÍRAT, ŽE JSI LIDSKÁ BYTOST. PROSÍM. VŽDYŤ JSOU VÁNOCE! …“  Uondaný tempo a příběh (nejen kvůli tempu) spíš pro starší (a pokročilý). Přes dvě hodiny sledovat profesora z vizáží inspektora Clouseaua, tlustou černošku a týpka, kterej zůstal matce o Vánocích ukradennej, není sice žádnej vopruz, ale nepřináší ani moc zábavy. Má to (jako každej vánoční příběh) lehce dojemnou vložku, ale přesah je maličkej a nevýraznej.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Režiséra k natočení filmu inspirovalo zhlédnutí snímku „Merlusse“ z roku 1938. 2.) Thx za titule „leniucha“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (05.12.2023)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)

Zimní prázdniny jsou na první pohled hodně nenápadným filmem, u něhož platí, že v jednoduchosti je krása. I přes vcelku přímočaře odvyprávěný děj si mě snímek dokázal opravdu získat - jak na dramatické, tak na humorné rovině. I když se Paynův film zaobírá vážnými a stále velmi aktuálními tématy, jsou podány neuvěřitelně přívětivým způsobem, který v divákovi zanechá "good-feelingový" pocit. Zimní prádzniny by ovšem nebyly tím, čím jsou, nebýt přesvědčivých hereckých výkonů ústředního tria "obyčejných" lidí, které svedl dohromady osud a jejich životní traumata. Třešničkou na dortu je autentická "vintage" stylizace obrazu, kdy má divák pocit, jako by se díval na půlstoletí starý film. (07.03.2024)