Zatracená krvavá láska

Na Ross Glass si dám určitě bacha, ale některé věci prostě neutáhla jak by potřebovalo. Tahle banální historka má svěží a neotřelý přístup, je to sexy, celé je skvěle natočené, Katy O'Brian je vynikající a z fleku by mohla hrát filmovou Abby z Last of us, Kristen Stewart je klasicky těkavě dobrá a špatná, ale nikdy mi nevadila. Mohla to být pecka, nebojím se říct, že to mělo náběh i na status béčkové kultovky. Škoda toho rozpačitého konce a scén, které by v pevných rukou mohli být o dva levely výš. I tak jde ale o malou a údernou pecku, kterou rozhodně stojí za to vidět. S těmi záběry splachujících se hoven hned ze startu, si na sebe trochu Rose upletla bič. Přineslo to trochu smůly a zbytečně to upozorňuje dopředu na režisérské přešlapy/přepálenosti. (02.05.2024)

„JÁ HO FAKT CHCI ODDĚLAT!“ Já taky koukám na každou píčovinu!... Primárně mně sledovat lesby nevadí, ale tohle mě lákalo (hlavně) obsazením. Prvních 40 minut – to jsou převážně vlhký prsty (a ty jiný věci) a pak…zlom v příběhu, kterej slibuje nějakej zážitek. Ale…  vylejzá z toho podivnost se 3 lesbama, pár mrtvolama a kupou divný lásky, steroidů a rodinnejch problémů. Navíc se jim (asi) zdálo, že je to (celý) vyjímečný, tak tomu dali i vyjímečnej konec, kterej má mít (jakože?) nějakej přesah.     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Kristen Stewart je fanynkou režisérčina prvního filmu „Saint Maud“. 2.) Thx za titule „sheffield358“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (24.05.2024)

Prostě na to běžte (do české distribuce to vtrhne nejpozději po Varech) a nekoukejte na trailery, které bohužel dost spoilerují a mohou utvářet zavádějící očekávání. Uvnitř "Love Lies Bleeding" tepe srdce neo-noiru, které pumpuje krev do orgánů postmoderních posunů, jež zahrnují dějiště pouštního zapadákova, svěží nekřiklavou 80s retro stylizaci (žádný kýč typu "Stranger Things") a zastřešující gender+queer twist. Naštěstí tu ale neožívá žádná kostnatá houžev, protože vše pohání masivní muskulatura uhrančivé fyzičnosti, sugestivní stylizace a osobitého autorského pohledu. Rose Glass stvrzuje svou příslušnost mezi tvůrce intenzivně senzorické kinematografie, přičemž tento doposud převážně mužský klub (v čele s Gasparem Noém, Jonasem Åkerlundem, Jonathanem Glazerem či Harmonym Korinem) rozšiřuje o svěží unikátní hlas, který se v určitých ohledech drží více při zemi, ale současně zvládne pojmout mnohem širší pole motivů. Stejně jako jmenovaní tvůrci pracuje Glass s přepjatou vizuální stylizací, vyhrocenými charaktery a moderní vizualitou nespoutanou limity mainstreamového hyper-realismu, přičemž z jejich symbiózy pro diváky spřádá uhrančivě fyzický zážitek. Její práce s noirem se v souladu s tím neomezuje na obvykle vyzdvihovaná schémata jako je koncept femme fatale či vyprávěcí struktura vyšetřování. Jde k pudové a temné podstatě žánru, až se dokonce spíš noří do temných viskózních vod kategorie southern gothic. Vyzdvihuje vášeň, posedlost, hrozivou přitažlivost násilí i mocenskou manipulativnost pokrevních vazeb. Také zvládne do hlavního příběhu zaplétat řadu postranních motivů od zrůdnosti ega až po mýtus země neomezených možností. Při tom všem ale pořád vypráví o lásce a její síle cupovat na cucky vše kolem i nás samotné. (19.02.2024)

She-Hulk od indie režisérky. A dôkaz, že (queer) láska nejde cez žalúdok, ale cez mŕtvoly. Rose Glass sa po skvelej Saint Maud profiluje ako osobitá režisérka, ktorá vie hravo kombinovať témy a žánre, mierne provokovať a stále byť dostastočne svojská a dodať filmu aj nutnú dávku podivnosti (ale tak, aby nič z toho príliš neodradilo ani mainstremového diváka). Love Lies Bleeding funguje na úrovni klasického, drsného revenge thrilleru, zároveň ako sociálna sonda do tej špinavšej vrstvy spoločnosti, a v závere aj ako podivný indie film s metaforou abstraktne zveličujúcou femme fatale koncept, ktorý schválne hrotí do extrému. Navyše so skutočnou retro štylizáciou do osemdesiatich rokov (zabudnite na všetku tú neónovo uhladenú estetiku, ktorá teraz tak falošne zobrazuje 80s). A prekvapivo jej to celé drží pohramade bez väčších zádrhelov až do poslednej tretiny, ktorá sa tématicky trochu rozpadá a nedokáže všetky linky dotiahnúť úplne do konca, vrátene tej metatofy, ale vo výsledku sa aj tak jedná o sebavedomo uchopený film od režisérky, ktorú sa do budúcna oplatí sledovať. CELKOVO: 7/10 (28.04.2024)

Do tří čtvrtin filmu jsem byla hodně mile překvapena a měla jsem v plánu dát plný počet a kdyby se závěr odehrával ve stejném duchu, tak to tak zůstane, protože všechno fungovalo do morku kostí. Ovšem kvůli finálové rovince, ve které se to zvrhlo v nějaký bizár artových ambicí, bohužel ke škodě celkového dojmu, šly postupně dvě hvězdy dolů. (26.04.2024)