Hrob světlušek

Srdcervoucí, děsivý příběh o krutosti druhé světové války popsaný tak barvitě, až je člověku smutno. Připadala jsem si zoufale, při pomyšlení, že to není fikce, ale hrozná realita, která zničila život mnoha nevinným lidem. Jeden z mých nejsilnějších zážitků. Slzy se mi rozutekly po tváři aniž by šly zadržet- vlastně jsem se o to ani nesnažila. Jsou filmy, na které se člověk podívá, a o týden později neví, o čem byly, Hotaru no Haka je film, na který nikdy nezapomenete. Film, který zůstane ve vás. (28.02.2004)

Také mě toto velmi smutné a dojemné anime o strastech, které zažívají obyčejní lidé během 2. světové války, ukrutně vzalo. Neskutečný emocionální zážitek! Poslední minuty snímku vyždímají slzy snad i z toho největšího necity. Hotaru no haka je mnohými považováno za nejpůsobivější protiválečný film. Myslím, že právem. (30.01.2006)

Jeden z najlepších filmov štúdia Ghibli, ktorý má jedinú chybu - že ho nenatočil sensei Mijazaki. Silný príbeh z druhej svetovej vojny o utrpení a hrôze, ťažkom živote v chudobe a všadeprítomnej smrti rozprávaný očami detí je fantastickým zážitkom, ktorý prekoná zastaralú animáciu aj všetko ostatné, aby vám pripomenul, aká hrôza sa skrýva v skutočnej realite. 95% (05.10.2013)

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)