Hrob světlušek

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Z "Hrobu světlušek" mám velmi rozporuplné pocity. A není to dáno jen tím, že má očekávání od tohoto filmu byla velmi velká, viděl jsem ho zatím 2x. Na jednu stranu je to film velmi úchvatný a působivý, krásný a přitom smutný a bolestivý zároveň. Na druhou stranu - abych si film prožil, musím se sžít s hrdiny, sympatizovat s nimi... což se u mě v tomhle případě neděje, asi je to tím, že nemám rád malé, ukřičené, sobecké děti. Vlastně si myslím, že si svůj osud způsobily samy, takže jsem necítil potřebu je nějak litovat, což je pro zážitek z toho filmu důležité. Ale tak jako tak - je to tzv. "must-see", proto dávam absolutních 5*. (17.09.2003)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)

Ufff. Japonské animáky nemusím. Už jen to znázornění obličejů, kdy nos převážně tvoří dvě tečky, v lepším případě malý růžek... Tenhle mne zaujal tím, že se týká druhé světové a Japonska, což je období o jaké se velmi zajímám. Také mne zajímalo jak vlastně vypadá kreslené drama... Kdybych jen věděl do čeho se pouštím... O té doby co jsem tátou mám na některé filmy problém koukat. Tento je jak se ukázalo jedním z nich. Hrob světlušek je obžalobou války v její plné zrůdnosti a brutalitě. Konec války byl pro Japonce nesmírně těžký a zejména pro civilní obyvatelstvo. Americké letectvo tou dobou už pánem nebes každý den s bombardéry B29 vypalovalo kontejnery s fosforem japonská města, kde převažovalo jako stavební materiál dřevo... Vázlo zásobování, nefungovala doprava, příděly se tenčily a sirotci bez přístřeší jako Seito a Setsuko neměli mnoho možností kde a z čeho žít ... Ano Japonci zahájili válku, ale jako vždy konečné důsledky protiúderů a odplaty nesly převážně obyčejní lidé a hlavně - děti. Vydíračka? Ani náhodou - takhle to zkrátka bylo. Přečtěte si třeba Ohně na planinách od Šohéji Óoky... Jsem otřesen . * * * * * (18.01.2012)

Říkejte mi hnusný cyniku, nadávejte mi do hloupého mainstreamového diváka, ale podle mého je tohle nehorázná nuda, kterou zachraňuje pár opravdu skvělých scén (první vypuštění světlušek v krytu, například). Nehorázné hraní na city, na animák jsou tu některé vážně drsné scény (ok, válka je hnus, ale musíme to cpát před oči malým dětem, pro které je tohle nejspíše určeno?) Celkově je tohle dost ponurý film, na který jsem nebyl připraven. Zkrátka - po Cestě do fantazie je tohle další japonský animák, který je zde hodně nadhodnocený. 40 %. P. S. A ta úmyslná hra na city jde poznat v některých chybách tohoto snímku - kluk ví, že má po matce nějaké peníze v bance, ale nejdříve bude krást a až je sestra téměř mrtvá, jde ty peníze vybrat. Uniklo mi něco, nebo tohle je jen důkaz jisté blbosti tohohle filmu? (05.03.2011)