Hrob světlušek

Předem se omlouvám, že se bude moje hodnocení rozcházet s davovým šílenstvím, neboť se domnívám, že nastal ten správný čas vykřičet do světa pravdu o téhle odporné sračce. Úplně se všeho nejvíce mi vadilo, že tahle kravina není animovaná. Spíše by se dala označit, jako mnoho navazujících obrázků, mezi kterými je příšerná prodleva a iluze pohybujícího obrazu se zcela vytrácí. Jako druhý bod, který je zcela vhodný k nasrání je bezpochyby ten ošklivý, rozmazlený, uřvaný fracek. Nějaký snesitelný příběh na pozadí bezesporu je, ale je tak velmi upozaděn, že není těžké ho přehlédnout. Dalo mi mnoho práce se prokoukat až ke konci, který byl jen a pouze vysvobozením. Jeden z lepších odpádků. Tyhle debilní japonské sračky mi k srdíčku nikdy nebudou blízko. A všimněte si, že raději ani nezmiňuji, jak moc je tahle sračka sentimentální. (01.01.2013)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Ufff. Japonské animáky nemusím. Už jen to znázornění obličejů, kdy nos převážně tvoří dvě tečky, v lepším případě malý růžek... Tenhle mne zaujal tím, že se týká druhé světové a Japonska, což je období o jaké se velmi zajímám. Také mne zajímalo jak vlastně vypadá kreslené drama... Kdybych jen věděl do čeho se pouštím... O té doby co jsem tátou mám na některé filmy problém koukat. Tento je jak se ukázalo jedním z nich. Hrob světlušek je obžalobou války v její plné zrůdnosti a brutalitě. Konec války byl pro Japonce nesmírně těžký a zejména pro civilní obyvatelstvo. Americké letectvo tou dobou už pánem nebes každý den s bombardéry B29 vypalovalo kontejnery s fosforem japonská města, kde převažovalo jako stavební materiál dřevo... Vázlo zásobování, nefungovala doprava, příděly se tenčily a sirotci bez přístřeší jako Seito a Setsuko neměli mnoho možností kde a z čeho žít ... Ano Japonci zahájili válku, ale jako vždy konečné důsledky protiúderů a odplaty nesly převážně obyčejní lidé a hlavně - děti. Vydíračka? Ani náhodou - takhle to zkrátka bylo. Přečtěte si třeba Ohně na planinách od Šohéji Óoky... Jsem otřesen . * * * * * (18.01.2012)

Přes lacinou prvoplánovost se nebráním vysokému hodnocení, protože Hotaru no haka je prostě něco jiného. Svou krutou pravdivostí samozřejmě nahrává jeho tvůrcům, ale když tento fakt odsunu stranou, dostává se mi mocného artefaktu zachycujícího druhou světovou válku z pohledu, jakého se mi ještě nedostalo. Ale tedy slzička neukápla.. (21.12.2008)

Když si ještě lidi dokážou poplakat, byť "jenom" u animáku, tak to s námi není nejhorší.... Citovému vydírání sice neholduju, ale tady jsem ho lehce překousl a nechal jsem tomu volný průběh. Skvělý příběh, který na vás zapůsobí tak silně.... V tomhle případě by to skuteční herci asi vážně líp nezvládli. Zkrátka - povinná četba. (30.11.2004)