Fremont

Tempo observačnej snímky Fremont už od prvých minút plynie na pozadí inštrumentálnej hudby a ticha pomaly. Vďaka svojmu čiernobielemu vizuálu pripomína staršie talianske a francúzske filmy. Nesie v sebe humor a veľmi dobre zvládnuté autentické prežívanie hlavnej hrdinky ako jej priateľov. V hlavnej úlohe Dunie sa predstavuje sympatická Anaita Wali Zadu, bývalá moderátorka tv správ v Afganistane. Anaita dokonale vystihla vyčerpanosť, stoicizmus, ako aj sarkazmus hlavnej hrdinky, s ktorou zdieľa rovnaký osud utečenky. Ide o dobre napísane, výborne zahrané a skvelo natočené 86- minútové dielo. Tichá filmová radosť 😁😃☺ (01.12.2023)

Terapie Bílým tesákem. "On ty věci nepromýšlel. On je prostě dělal. Neřídil se abstraktnímu úvahami, ale instinktem, pocity a emocemi." Pomalá, příhodně umístěná i obsazená pocitovka, která ví, kdy a jak má co říct. Závěrečná dvacetiminutovka je strašně příjemná. Někdy prostě stačí pro opuštění mýtu o věčné osamělosti zastavit u prvního autoservisu (a nebýt z toho jelen). (18.11.2023)

Klišovitý indie příběh o klaunu Pagliaccim, který sice vyrábí koláčky štěstí, ale přitom sám štěstí složitě hledá, je zaplněný origami postav bez jakéhokoli charismatu, které mluví a dělají věci na tlesknutí. V půlce filmu jedna z nich vezme do ruky mikrofón a začne zpívat smutnou písničku. Natočila to UI. (19.09.2023)

Při sledování filmu jako je Fremont se člověku žije na světě o kousek lépe. Jedná se o čistou artovku, ve které nečekejte živou hudbu v každé scéně nebo napínavé scény, které vás nutí čumět s otevřenou pusou na plátno. Jedná se o pomalu vyprávějící jednoduchý příběh člověka, který si potřebuje připustit právo na své vlastní štěstí. Někomu možná může vadit, že se film lehce táhne, že se v něm příliš nemluví, že je to další černobílé 4:3 umění, ale to je právě to kouzlo Fremontu. Ty pomalé pohyby a záběry, ta statická lehce roztřesená kamera, ty krásně se rozvíjející metafory… to vše tvoří Fremont. Hlavní hrdinka, která je výtečně zahrána, je doplněna několika vedlejšími postavami, které si neumím představit lépe obsazené. Občas v tom přehršelu mainstreamu, který je na vás chrlen v každém kinosále, je pěkné si sednout do útulného kinosálu a vidět film, který vás donutí se usmát. (05.10.2023)

Fremont - typický příklad onoho malého, nenápadného uměleckého filmu, jenž je v podstatě odsouzen k diváckému zapomnění. Síto filmového mainstreamu je holt nekompromisní, proto je fajn vytáhnout zadek ze sedačky korporátních multiplexů a trochu zapátrat po lokálních kinech - filmy, mezi něž Fremont patří, mají své kvality a neměly by zůstat přehlíženy. Snímek do děje vtáhne velmi osobní a civilní atmosférou, podpořenou skvěle zvoleným formátem 4:3 v černobílé. Tomu sedí i výprava - Fremont se vyžívá ve vypravěčském i příběhovém minimalismu, jenž ještě více podtrhává ponurou přízemní atmosféru a relativně těžká témata, jako je například přistěhovalectví, osamění či válečná traumata. Není to ale pouze jen melancholická deprese, film je odlehčen sympatickým humorem na správných místech, což tvoří poměrně dynamický mix. K výtkám však určitě patří délka. I přes na první pohled sympatickou stopáž devadesáti minut se to v některých místech dost táhne a některé motivy se začínají přejídat. Občas taky prosvítá taková ta navoněná umělecká nepřístupnost, kterou si tvůrci mohli odpustit. Dohromady to ale všechno působí tak - no nenuceně. Vlastně bych řekl, že slovo nenucený je naprosto vystihující. Cokoliv, co se zde děje, není na sílu agresivně rváno pod nos, ale tak nějak si to plyne. Přinejmenším osvěžující. V klidu za **** (06.11.2023)