Barmská harfa

Příběh ztraceného japonského vojáka a jeho čety se odehrává po skončení druhé světové války v daleké Barmě. Poražení Japonci jsou umístěni v zajateckém táboře. Jeden však chybí. Možná padl v poslední bitvě s Angličany, možná hledá cestu barmskou džunglí a horami. Jsem ráda, že jsem mohla tu cestu hledat s ním. A najít. Nádherný (proti)válečný film se strhujícím koncem. (27.01.2014)

Ano, je to noblesní duchovní film, ale nenahlížela bych ho křesťanskou optikou, protože podle mého jde především o jasně srozumitelnou výpověď o tom, jakým způsobem válka vykořenila lidi bez ohledu na náboženství nebo původ a o tom, že hudba má schopnost povznášet i dorozumívat: bylo úplně jedno, zda Japonci zpívali své stesky nebo Angličané písně mariánské a mešní, hudba lidi spojovala stejně jako touha po míru, vyrovnání a po domově. Voják vydělený ze svého útvaru je potom určitě reflexí psychického stavu japonských mužů po válce, o kterou nestáli, a zobrazením jejich problémů zařadit se do života a vyrovnat s válečnou zkušeností. Tedy ostré protiválečné poselství, podobně jako "Ohně na planinách". (08.10.2011)

Současná japonská produkce, kterou sleduji, je v krásném kontrastu s těmihle starými, pomalými, přemýšlivými a krásnými filmy. Vojsko, které zpívá písně a jde do bitvy, muž, který se rozhodne, že každý zasluhuje takové pohřbení, které je hodno člověka. Krásné a přitom dojemné, i když je to na pozadí války. Zajímavé kombinace, které jsou Japoncům tak blízké. (06.01.2015)

Nemám najmenší problém s japonskými filmami a napriek tomu som bol príjemne prekvapený originalitou Ičikawovho filmu. Asi tak, ako napísal stub, že ide o film "univerzálne platný a zároveň bytostne japonský". Zvuk barmskej harfy sa vám pri sledovaní dostane do hlavy a tak skoro ju neopustí. Príbeh je pomerne jednoduchý, celým filmom presakuje humanistický duch a krásna kamera umožňuje pokojne sa zamýšľať nad otázkami, nad ktorými sa nezamýšľame každodenne. (19.03.2018)

Nádherný film. Teraz už chápem, prečo sa príbehy o mužoch a vojnách prechovávajú v piesňach. I Barmská harfa je takouto citlivo komponovanou piesňou, plnou smútku. Na pohľad jasné a univerzálne, hlboké posolstvo ochromuje svojou silou. To, čo Ichikawa vyjadruje obrazom i zvukom, sa nedá opísať slovami. Vpravde vymykajúce sa pozemskému, tak ako nebeská hudba harfy, i pekelné obrazy nezmyselnej smrti, ovládanej slepou túžbou po zachovaní česti v zmysle tradičného myslenia japonského ľudu. Kamera prechádza popri kostiach mŕtvych, pozoruje tváre vojakov vyčkávajúcich na svoj osud a nakoniec sa odpútava od poškvrnenej zeme a kĺže nad hladinou rieky v ústrety tomu, čo sa už stalo a je možné s tým len naďalej žiť. Len jeden muž, ktorý prešiel dlhú cestu pochopil a prijal svoje poslanie, v ktorom sa zračí malá šanca, iskra budúcnosti. 100% (28.09.2014)