Ponpoko

Ten Takahata je teda fakt zvláštní chlapík... Hodně osobitý, odvážný a se skoro až diametrálně odlišným přístupem než jeho slavnější ghiblikolega. Tam kde Hayao idealisticky bojuje se samotnou podstatou a snaží se jakoby vytvořit lepší svět (i když sám by řelk jen něco skromného ve stylu : Je to jenom film pro děti), tam Isao působí, že očima beznadějného realisty ví, že je to všechno víceméně v hajzlu a snaží se spíše diváka učit jak těma sračkama projít aspoň s úsměvem a nadějí... Jeho psíci mývalovití nebojují s konzumem(na to už si příliš navykli na obsah lidských popelnic a televizi), nevedou ekologickou válku za záchranu ducha lesa a mýtických tvorů. Chcou jen nějáký ten prostor kde by mohla jejich rozrůstající se rodina žít v klidu a s humorem.... Po pravdě je mému srdci bližší idealistický Miya-san, ale zároveň má osobitý a tvrdohlavý Takahata mé sympatie. (05.03.2015)

Zvieratká, ktoré s veselým rozradosteným spevom tlačia spokojne pomaličky buldozér k priepasti, aby ho do nej zhodili a rozbili, to je naozaj balzam na dušu, po každej stránke. Viackrát som sa dobre pobavil. Ekologická agitka je badateľná, ale nijak neprimeraná, a ani ľudia nie sú výlučne tí zlí, aj keď je to celý čas ponímané z pohľadu zvierat, ktorým ľudia ničia habitát svojimi výstavbami. Vlastne, keby mal niekto príliš veľkú fantáziu, zvieratká si kľudne môže zameniť za ľudí. Prírodných ľudí. Taká alegória. Dá sa to zameniť, pre schopnosť zvieratiek transformovať sa, premieňať podoby, napríklad aj na ľudí. Vlastne som zistil, že som asi transformované zviera, ktoré sa už len nedokáže vrátiť do pôvodnej podoby. Každopádne som z tých, ktoré sa neprispôsobia. A prežijú. (07.07.2016)

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Na mě nejvíce zapůsobil konec, který je velmi silný, takže i když se během sledování budete chvílemi nudit (stopáž by se dala zkrátit tak o deset minut), jsou zde i tak působivé okamžiky, které vám to v pohodě vynahradí. Takže i když jsem byl většinu filmu rozhodnutý pro čtyřhvězdičkové hodnocení, závěrečná scéna změnila můj názor. Jinak bych asi nedoporučoval rodičům tohle pouštět svým ratolestem, když už tak je to minimálně pro děti školního věku. (24.11.2013)

Milý, legrační i tragický příběh o marném boji mývalů za jejich domovy i životy. Na lidi však medvídci mývalové "nikdy meměli". Třebaže dokážou vymyslet řadu povedených způsobů, jak se plánům na rozrůstání města postavit, jejich boj je předem prohraný. Osud jim velí zemřít nebo se přizpůsobit (pokud to dokážou). Další znamenitý příběh mistra Takahaty natočený podle skutečné události. (25.01.2004)