Vzpomínky jako kapky deště

Ďalší z radu animákov, ktorých príbeh by pokojne mohol byť spracovaný v hranom filme, s minimálnymi zmenami v scenári. Čím vyvstáva otázka, komu je takýto animák určený. Pre deti to bude asi nuda, dospelí zasa po animákoch veľmi nesiahajú. Napriek niektorým prekážkam ako množstvo textu a dialógov a tým pádom nepohodlie pre ľudí odkázaných na titulky, statická dejová linka, veľa odkazov na konkrétnu japonskú kultúru, sa nejedná o nudný animák. Aj keď množstvo retrospektív nie je práve najatraktívnejším prvkom. Na druhej strane, cenil som si hlavne detailnú animáciu, a to aj v záberoch, ktoré neboli stredobodom pozornosti, napr. pri práci na kvetovom poli, kde bol každý jeden kvet do detailu prepracovaný, každá pre príbeh nepodstatná postava mala svojský výraz a pod. Podobnú detailnosť možno nájsť i v čriepkoch z bežného života či v chovaní jednotlivých postáv. V iných smeroch (napr. patetizovanie vidieka a ekopoľnohospodárstva) je však jednorozmerný. (12.10.2017)

Omohide poro poro je v první polovině vcelku povedený film a to vzpomínání je příjemné a nezřídka se stane, že spolu s hrdinkou vzpomíná i samotný divák na svá dětská léta...pak ovšem přijde naprosto tragická druhá polovina, kde scénář tu svou příjemnost a nostalgii téměř opustí a pouští se do daleko těžšího tématu a to jakýsi pohled na život farmáře nebo chcete-li zemědělce. Právě tady Takahata selhává naprosto fatálně, protože vše co dosud bylo vyrčeno v rámci té nostalgické první poloviny se jakoby smaže, úplně zmizí ona příjemnost, atmosféra a z Only Yesterday se stává velice levná a primitivní agitka, která nemá příliš daleko do odpadu. Vysokou rozporuplnost pak jen podtrhuje nevyrovnaná kvalita hudby a animace. V rámci srovnání obou polovin je jasně vidět, že se tvůrci pustili do něčeho o čem jednak nic neví a jednak neví ani to jakým směrem se scénář bude ubírat...Podprůměrné - slabé 2*. (16.08.2012)

4-5* - na čistých pět to úplně není, přece jen místy člověk zavadil o hodiny, zvláště v okamžicích dospělé Taeko. Vzpomínky na Taeko z paté třídy byly ovšem úžasné a mně to připomnělo časy na prvním stupni základky. Ohledně vracení jídla, kdy nás taky učitelky kontrolovaly.. ty fígle jakože naběračkou obryndat talíř, protože nikdo nechtěl tu hnusnou polévku jíst, tak aby to vypadalo, že jsme ji jedli a když bylo hnusné i hlavní jídlo, tak jsme špicovali, kdy učitelka odejde na chvíli pryč a frrr půlka jídelky k okýnku odložit nádobí a utéct. Nebo jsem si vzpomněla na ty vtipné přednášky o menstruaci někdy v 6. třídě místo tělocviku. "Když nějaká holka nebude cvičit, tak si budou myslet, že menstuuje?" Tak jasně, jak jinak.. nejlepší výmluva na světě. U nás jsme mívaly za měsíc periodu i třikrát a učitelce to nikdy nebylo divné, ale byl to jediný důvod, který brala aniž bychom musely falšovat omluvenku. Jinak tady jsem se hodně často smála těm situacím - "Proč si kupujete kalhotky v ošetřovně?" - kluci zvědaví, z toho měli akorát prdel a ty holky tam se za to styděly, kdyby to měly. "Menstruační nákaza" je nehorázně vtipná a slyšela jsem to poprvé tady. Nebo systém znovuzačínání.. nechápu, kde to vymysleli takové blbosti... když se rozeběhnete, musíte se vrátit na to místo a jít z něho. Ale musím říct, že bych chtěla vidět takovou studentskou radu v páté třídě u nás v Česku.... to je asi dost nereálné. Jsou tu prostě dobře vyobrazeny nástrahy a pocity při začátku puberty... a hodně otevřeně... ohledně menzesu, psychické šikany, kdy se Taeko styděla, když jí někdo řekl, že ji má někdo rád. Jde opravdu vidět, že Takahata rád rozebírá tyhle témata psychiky lidí a jejich vyrovnáním se s nimi. Hrozně se mi líbila ta nedodělaná animace... postupně se ztrácející barvy přes obrysy až do ztraceno-bíla. Některé okamžiky jsem nechápala - jako tu písničku a duha najednou na nás blikla, jindy zase puma... ale tak co už. "Oblékla si minisukni, když se poprvé objevila, ale při chůzi do schodů si kryla pozadí." Jinak ty rukavice spojené provázkem, co se provlíkaly rukávy bundy, abyste je neztratili, si pamatuju :) P.S. Škoda, že si nevybavím, jak jsem se já tvářila, když jsem poprvé jedla ananas. (17.01.2014)

Mám rád filmy, kde se na první pohled nic vyjímečného neděje, ale hlavní postava přesto v ději projde určitým vývojem, který ji donutí změnit svůj pohled na život. Škoda, že po příjezdu na venkov se z toho stane reklama na úžasný venkovský život a ekologický farmaření a z filmu se stane docela nuda. (09.05.2007)

Absolutní ztotožnění s komentářem uživatele venalce. To jakým způsobem dokáží Japonci nostalgicky podat všední život a běžné situace mě nepřestává fascinovat. Navíc si nepamatuju kdy naposledy jsem viděl tak skvěle znázorněné dětské chování a přemýšlení. (25.11.2017)