Scénář:
Vitalij ManskyjObsahy(2)
24. února 2022 odešel Jevhen na frontu. Začal všechno natáčet: svoje pocity, desetitisíce uprchlíků a kamarády, se kterými šel do války. Jevhen je členem dobrovolnického zdravotnického praporu Hospitalěri, jehož posláním je poskytovat první pomoc na frontě a evakuovat raněné na velitelství nebo do frontových nemocnic. Členové této mobilní jednotky jsou hlavními protagonisty filmu dokumentaristy Vitalije Manskeho (Svědkové Putinovi), který mimo dění na frontě zachycuje i každodenní život ukrajinských vojáků a jejich rodin. Šest měsíců plných dramatu, beznaděje, strachu, nenávisti, hořkosti, lásky, ale hlavně víry ve vítězství. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Syrové svědectví, které je o to působivější, o co méně dynamické je. Válka není akční film ani večerní zprávy. Kromě toho, že nepochybuju, že si každý váží svého života, po tomhle filmu si bude o to více vážit toho, jak se Ukrajinci postavili tomu rozpoutanému peklu čelem. A že to peklo je, zobrazuje Východní fronta frontálním útokem na všechny smysly. (Jeden Svět v Ostravě) ()
Syrový popis situace a postav těsně za frontovou linií. Společnost u stolu mluví o možnosti darování spermatu od vojáků na frontě ženám , uvědomí si absurditu toho tématu a zavládne hrobové ticho. Uvidíte smrt v přímém přenosu, vojáka na frontě, kterému raketa čerstvě utrhla obě nohy a umírající krávy po hlavu v bahně působí až snově surreálně. Ani zastřelený pes na zahradě v přímém přenosu není zrovna hollywoodská scéna. Skutečný smrad života. ()
Zručně poskládané. Odpočinkový den, když si všichni povídají na pohodu, a pak drama, kdy jde každou sekundu o život. Jo, byl tam sniper. Nevyhýbá se ani scéně, kdy se stresu začíná jednomu vojákovi hrabat. A ta obrovská tíha, která dolehne na jednoho z vojáků po suchém oznámení: Všichni tví kamarádi jsou mrtví. Čerstvě opuštěné ruské zákopy. Ta fotka s pračkou u zákopu, ta vypovídá o všem. Rozdělené rodiny, syn neví, na které straně je otec. Tati, koho myslíš pod tím naši? – Si myslíš, že jsem proruskej??? Působivé právě pro ono věcné, střízlivé pojetí. ()
Velmi, velmi, velmi dobře natočeno. Vezmu-li v potaz to, že je to totálně bez přidaných efektů, které v normálních filmech jsou, často a často megalomanské, tady nebylo potřeba přidávat či jakkoli upravovat "pro efekt" nic. Snímaná byla totiž naprostá realita běžných dní "někde" na Ukrajině. A proto si zaslouží asi největší ocenění post-produkce filmu, která je skvělá. Proto teda smekám zvlášť před střihem a scénářem, protože si uvědomte, kolik musel Režik nasbírat za půl roku materiálu!! Pak z té tuny záběrů vybrat pětinu, desetinu a sestříhat tak, aby to dávalo smysl. _ || _ Ten film má všechno. Je silný. Ještě delší čas mi bude dotékat, pomalu, všechny ty záběry, rozhovory ... A taky jsem nadšený ze stopáže. Během 98 minut zvládnout říct všechno, jakože VŠECHNO? Mazec. Líbilo se mi to. Ale raději bych na to do kina nechodil, raději bych ani nic takového nebylo natočené, raději bych, aby se žádná válka nevedla. Je hnusná. Sláva Ukrajině! Filmový dokument doporučuji :)). ()
Ne, tohle fakt nejsou jenom vlogy. Manskyj totiž povyšuje Titarenkovy syrové záznamy z pekla a předpeklí v rafinovaně rytmizovanou a gradující výpověď o dopadu války na běžné životy několika dobrovolníků ze zdravotnické jednotky. Zároveň do pravidelného střídání záznamů z bojiště a dokumentárních scén ze zázemí dokáže propašovat celou řadu zajímavých vedlejších témat, mezi kterými dominuje jeho dlouhodobá obsese "stopami impéria". K syrovým výpovědím o ukrajinské a ruské identitě z idylického prostředí zázemí vytváří infernální scény z fronty mrazivý kontrapunkt. Tichá síla Východní fronty spočívá přesně v tom, že se nesnaží stylizovat a navádět, ale nechává dunět autentické scény a promluvy. Po úvodním pocitu, že půjde jen o aktuální reportáž, jsem Východní frontu opouštěl s tíživým, bezvýchodným pocitem, jaký člověku nekonečné srolování twitterovými videy opravdu nepřinese. Tohle je dokument, jaký byl potřeba! ()
Galerie (6)
Photo © Budapest Nemzetközi Dokumentumfilm Fesztivál
Reklama