Taifú kurabu

V roce 1999 prestižní magazín Kinema Junpo umístil Typhoon Club na 52. místo nejlepších japonských filmů všech dob. V roce 2009 se Typhoon Club vyhoupl na místo dvanácté (!), a to přesně mezi Stray Dog a Ikiru od bájného Kurosawy. Na západě však tento film zná jen hrstka lidí. Stala se někde chyba nebo je Typhoon Club je i v dnešní internetové době zapomenutým klenotem? To cut a long story short - Typhoon Club klenotem skutečně je. Nicméně ne klenotem pro každého. Typhoon Club je vynikající psychologickou sondou do duší žáků junior high (ve filmu nejspíš tak 14-15 let), tedy ani ne dětí a ani ne dospělých. Tajfun hrající ve filmu významnou roli dozajista symbolizuje nejen bouři hormonů hlavních hrdinů, ale také jejich bouřlivé povahy, které se mění s razantností, ve filmu taktéž všudypřítomného, lijáku. Jedna z mála západních recenzí filmu v NY Times z roku 1986 film popsala jako vážnější Breakfast Club. Zdánlivá podobnost tu možná je, ale tam kde Breakfast byl hravou komedií plné líbivého patosu Typhoon nabídne tuze temné existenciálno. Tam kde Breakfast nabízí cool songy let osmdesátých, tak... Typhoon dělá sice to samé, ale okamžitě je střídají scény za které by se nestyděly ani ty nejtvrdší psychologické horrory (jmenujme například velmi ostře natočený pokus o znásilnění či třeba polévání se kyselinou). Co se týče filmařiny, tak je Typhoon Club bezchybný. Dokonalými long shoty a chytrými úhly se to jen hemží. Navíc tajfun je zobrazen až nevídaně reálně. Typhoon Club je tedy po všech stránkách dokonalým náhlédnutím do mysli typického (minimálně tedy japonského) junior high studenta. Mysl v tomto věku je často nekonzistentní, beze směru a logiku postrádající. A to film právě dokonale odráží. Z hlediska filmovosti/zábavnosti možná až příliš. (17.10.2014)

Film pojednávající o zmatku, který se odehrává v hlavách lidí, kteří se nachází přesně na prahu dětství a dospělosti. Hlavními hrdiny jsou studenti nižší střední školy, kterým je kolem 14 - 15 let. Už od první scény, ve které vidíme, jak se party u školního bazénu téměř zvrhne v utonutí jednoho z protagonistů cítíme, že tyhle děti nebudou andílci. A andílci rozhodně nejsou. Chodí za školu, potají kouří a navzájem prozkoumávají vlastní sexualitu, zahrnující i dívčí lesbické experimenty. Snímek však není kritikou tehdejší mladé generace. Snaží se nám naznačit, že na předměstí žádní opravdoví dospělí nežijí. To symbolizuje především postava učitele matematiky, kterého před zraky jeho studentů poníží matka jeho přítelkyně, kterou si pořád není schopen vzít. Když děti učitele nejvíc potřebují a telefonují mu o pomoc, zastihnou ho opilého a pomoci se nedostane. Rodiče dětí se v příběhu nevyskytují, což podtrhuje scéna, kdy jedna z protagonistek, Rie hledá ráno svoji matku a když doma ráno nikoho nenajde, rozhodne se místo na vyučovaní zajít na nákupy do Tokia, což jí vžene do náruče vysokoškoláka, který s ní má nejasné záměry. Přesto, že první část filmu lumpárny děti vykresluje spíše komicky. S blížícím se Taifunem, který partu děti uvězní ve škole film přitvrzuje a naplno se z něj stane drama o dospívání. Japonský Šintoismus předpokládá, že za přírodními katastrofami stojí skutečné entity. Druhá polovina filmu se díky tomu dá vnímat až jako horor, ve kterém “duch Tajfunu” děti postupně zbaví posledních zbytků zábran a naplno nechá vyplout na povrch jejich traumata, sexuální touhy, strachy i pochybnosti, jestli má lidský život vůbec smysl. (10.09.2023)

Nejspíš jsem něco (všechno) nepochopil, ale přijde mi, že vyplnit mezery mezi v plavkách tancujícími školačkami a ve spodním prádle tancujícími školačkami replikami, jak náhodně odtrženými z absurdního dramatu, by nemělo stačit ke sbírání cen na filmových festivalech. Atmosféra dobrá, školačky taky, ale film sebou jen tak cuká odnikud nikam. (17.11.2011)

Film se odehrává v pěti dnech, před, během a po silném tajfunu, který několik 14-15 letých studentů zastihlo v budově gymnázia, kde vyvádějí a řádí, polévají se kyselinou, pokus o znásilnění. (recenze somewordsandplaces.wordpress,com+ NYTimes)...(70%) (16.03.2022)