Bob Dylan: No Direction Home

Komentár rozdelím na 3 časti: PRE ĽUDÍ, KTORÍ MAJÚ (VEĽMI) RADI BOBA DYLANA, ALE NIE SÚ HARD CORE ZARYTÝMI FANÚŠIKMI - Film je vyčerpávajúcou výpoveďou o prvých rokoch kariéry Boba Dylana - a tu je problém, osobne nemám rád dokumenty snímajúce kariéru tvorcu len v určité obdobie. Začína sa to v Dylanovom detstve a končí v roku 1966 pri albume Highway 61 Revisited. Je zábavné sledovať, ako "folkový fanúšikovia" reagujú na vo svojej dobe asi značne nepochopený geniálny album Highway 61 Revisited. Je fakt vtipné pozerať sa na naštvaných fanúšikov odchádzajúcich z koncertu k jednému z naj albumov vôbec. Zároveň vtipné boli aj raritné staré rozhovory s Dylanom - vtipný to človek. Na druhej strane najprínosnejšie sú monológy súčasného Dylana a jeho spomienky na kariéru, ale tých je pomenej. Nudné to nie je, i keď pasáž o prvom albume mohla byť skrátená. Spokojnosť, ale veľmi nedopovedané! PRE HARD CORE DIE HARD ULTRA BOB DYLAN FANS Pre vás to bude orgazmus, niet nad čím rozmýšľať. 201 minút o vašom idole - 5*. PRE ĽUDÍ KTORÝM NIČ ALEBO MÁLO HOVORÍ FOLK, RESP. BOB DYLAN/ PRE FANOV MARTINA SCORSESEHO - nepozerajte to, je to pre Vás strata času. 201 minút sa budete nudiť pri pohľade na kariéru niekoho, kto vám nič nehovorí a už vôbec to nie je nakrútené tak, aby aj debil vedel, o čo ide. Scorsese počíta so znalosťami Dylanovej tvorby - aspoň minimálnymi. PS: Ja sa radím k prvej skupine ľudí - preto 4*. It takes a lot to laugh, it takes a train to cry (05.09.2006)

Pří sledování jsem skoro až přestal mít zájem o příběh Boba Dylana, protože mě strhlo vyprávění atmosféry šedesátých let a lehce kolem, které je z jiného než obvykle prezentovaného politického pohledu. Z pohledu účastnících se umělců. Dylanovi postoj reprezentující odpovědi novinářům čišící nezájmem jsou parádní. To je ale jenom taková zábavná špička ledovce. Doplnil jsem si spoustu informací z uplného začátku kariéry a proto mě bavila hlavně první půlka. Dylan je zajímavá persóna. -"Hey man... I don't mind being shot. I just don't dig being told about it." (20.02.2012)

Zajímavý dokument o jedné z největších hudebních ikon folk-rockové scény. Film se nevěnuje pouze osobě Boba Dylana, ale ukazuje celou scénu New Yorku šedesátých let. Celý příběh je skladán z interview Dylanových přátel, archivní záznamů a fotografií. Na rozdíl od podobných dokumentů se však nezaměřuje na pouhé vychvalování. Velká část filmu je věnována zapojení elektrické kytary, která byla ve folku něčím novým a také nevítaným. Dylan se setkává s bučením, pískotem a výkřiky typu 'Zrádče' nebo 'Táhni domů !'. Jeho vztah k médiím je neméně zajímavý. Sestřih z tiskových konferencí (v druhé části) patří k tomu nejzábavnějšímu v celém filmu. Jeden z fotoreportérů po něm například chce aby si cucal své brýle. Jiný novinář se ho ptá na názory na kauzy, které 'hýbou světem'. Dylan říká, že nemusí mít nutně názor na všehno kolem něj a odpovědi se vyhýbá. Na konci filmu si také prochází noviny a hledá zmínky o svém koncertě. V jednom periodiku narazí dokonce na informaci, že prý údajně všichni z Dylanova koncertu odešli. Film však nemapuje celou jeho kariéru, ale pouze první část až do roku 1966. (07.11.2005)

"Nejsem angažovaný zpěvák, jen fandím lidem, kterým o něco jde". Tento dokument mi řekl o Dylanovi spoustu věcí, o nichž jsem neměla tušení, například, že mu byl obrovskou inspirací folkař Woody Guthrie, s jehož písněmi začínal. A nebo že byli s Joan Baez takoví kamarádi a že společně i koncertovali ("musíte si na jeho nálady zvyknout, bejvá nepříjemnej jak vosina v zadku"). Líbilo se mi moc, že součástí dokumentu byly i dějinné a politické souvislosti, nikdo se jen tak "nemlátíme ve větru", takže tu proběhl i kousek slavného projevu Martina Luthera Kinga, události jako vražda Kennedyho, válka ve Vietnamu, padla informace i o Pražském jaru 1968 z úst tehdejšího Krále majálesu Alana Ginsberga. "Lidé byli nespokojeni a projevovali názor, který ale právě Bob dovedl ve svých písních přesně zformulovat, nebyl to poskok levice, ale nezávislý písničkář". Ač pro mé pošramocené bubínky podstatně hutnějším druhem hudby nikdy nebyla Dylanova tvorba tím pravým ořechovým, vždycky jsem kolem něj a jeho textů našlapovala s úctou a respektem, a tenhle vynikající dokument mě jen utvrdil, že je to namístě. (14.11.2005)

Vskutku krásný dokument zachycující nejen životní a kariérní dráhu Boba Dylana (některé jeho výroky jsou vskutku zamyšleníhodné), ale zároveň popisující dobu šedesátých let, změn hudebních stylů nebo politických událostí. Potěší i Allen Ginsberg - při videu a jeho vyprávění zážitků s Beatles a Bobem jsem se dost nasmál. To vše navíc režírováno tradičně výborným Martinem Scorsesem...co chtít víc? (08.12.2007)