Pippi dlouhá punčocha

Co se stane, podíváte - li se na Pippi z roku 1969 asi tak 45x za sebou?? (Šla jsem do toho, protože moje dvaapůlletá dcera je už asi měsíc legračně zamilovaná do téhle postavy.) Ne, nezbláznila jsem se, kupodivu... Ale stejně je to zvláštní - i kratší filmy z produkce pro děti by u mě v tomhle dávkování vyvolaly nejmíň pořádnou averzi. Pippi ne. Jako dítě jsem vnímala úplně jiné věci, ale teď potěšeně zjišťuju, že použité dialogy mají přece jen něco do sebe a nelze jim upřít jistý východní filozofický rozměr... (22.09.2010)

Zdá se, že je to naivní. Ale především je to milé, příjemné, hravé a vesele optimistické a pro dětského diváka mnohem vhodnější, než dnešní zběsilá díla, která jsou obvykle plná násilí. Zde je vytvořen takřka ideální dětský svět, respektive dětské vidění světa. Jsou zde rošťárny, fantazie, hravost a rozpustilost, dobro je vždy silnější než špatnost. A jak radostný je život! Hlavní postavou je extravagantní holčička Pippi Långstrump (Inger Nilsson), která je ráda středem pozornosti. Život je pro ni jedna velká hra. Je sice výstřední, ale má také velké srdce a ráda by dosáhla štěstí pro všechny lidi, které při svých dobrodružstvích potká. Pippi je doprovázena malou Annikou (Maria Persson) a jejím bratrem Tommym (Pär Sundberg), kteří se bojí prázdnoty po možném Pippinině odchodu do takové míry, že neváhají dobráckou Pippi citově vydírat. Z dalších postav je zde umanutá stará panna Fröken Prysselius (Margot Trooger), dvojice nebohých zlodějíčků Donner-Karlsson (Hans Clarin) a Blom (Paul Esser), dvojice místních dobráckých policistů Kling (Ulf G. Johnsson) a Klang (Göthe Grefbo) a Pippinin otec, námořní kapitán a král Jižních moří Efraim Långstrump (Beppe Wolgers). Nesmí se zapomenout na vilu Vilekulu, opičku se jménem sir Nilson a na toho puntíkatého koně. Dětský svět má být optimistický, má hladit, má vytvářet skutečně důležité hodnoty a ne současné pseudohodnoty. Má rozvíjet fantazii a dávat tak tím potřebný základ pro vytvoření tolik potřebné hravé kreativity a myšlení. A i když bude někdo namítat, že jde o staré a nemoderní dílo, tak já si budu stát za svým názorem, že jde o nádherně vytvořený nezkažený dětský svět. (23.01.2016)

Pippi punčochatá z vily Vilekully. Velmi pěkné dobrodružství téhle dívenky ze Švédska. Pippi obývá svůj velký dům jenom s koněm a papouškem v malém městečku a čeká na svého otce. Zkamarádíse se sousedními dětmi, které zaučuje :-). Je to jeden z prvních pohádkových filmů, který by se mi vybavil, kdyby se mě někdo zeptal, který dobrodružný film se mi líbil v dětství. Film jsem viděl asi dvakrát. Prvně před 8 lety a podruhé nedávno a líbilo se mi to i dnes v mém už pokročilejším věku :-). Nezapomenu na scénu, kdy Pipi dokazuje jak je silná když zvedá svého koně a pak si hravě poradí s těmi zlodějíčky. (14.06.2008)

U Pipi je to senzační! Můžeme dělat to, co doma ne!... Mé setkání s Pipi po téměř 25 letech pro ni nevyznívá vůbec špatně (kéž by tomu tak bylo vždy). Stále je tu ta bezstarostnost, vrací se touha nemít žádný povinnosti, dělat si co a kdy chci. Čas pro ni není důležitý a hlavně!!! NEMUSÍ DO ŠKOLY!!! To se zaručeně musí líbit všem dětem. A dortová bitva na závěr! Že je to starý? Kdypak děti nějakou naposledy viděli? Prostě: já to v pohodě zhlédl a připomněl si dětství, starší syn to vydržel a mladší byl nadšen. (11.04.2008)

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)