Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Čo nemôžem tejto snímke odoprieť, je skutočnosť, že si ma omotala skrz syntézu hudby, pôvabných obrazov a plnohodnotných myšlienok. A to všetko bez zbytočných dialógov, ktoré by boli schopné narušiť atmosféru znázornenia jednoduchosti zákonov prírody. Neraz mám chvíľky, kedy by som tento uponáhľaný svet vymenila za jeden malý domček na jazere, loďku a prijala jedného majstra, ktorý by ma stotožnil s pravým zmyslom duchovného chápania a meditácia by bola pritom každodennou súčasťou môjho jednoduchého života. A tá samota by dokázala robiť zázraky. S kórejskou filmografiou som zatiaľ nemala dostatočné skúsenosti, ale po tomto silnom duchovnom zážitku sa bez výčitiek nechám omamovať jej čarom znova a znova. (29.08.2008)

Unikátní umělecké dílo, jehož děj je rozkvetlý a krásný jak jarní strom, jehož láska skrytá v minimalistických a tichých náznacích zahřeje u srdce jako letní slunce, jehož pravdivé poslání a životní moudra zamrazí jak nekonečná ledová pláň zamrzlého jezera pod bosýma nohama a jehož katarze mě postupně emocionálně roztříští jako mocný vichr zesláblé podzimní listí. 10/10 (11.05.2009)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Pre milovníkov poézie možno jedna z najkrajších filmových básní, pre mňa ako jasného priaznivcu prózy dielo, ktoré asi nedokážem naplno oceniť. A pritom môj druhý Duk ovplýva elementami, ktoré dokážu zapôsobiť, rada scén dýcha príjemnou atmosférou a výčitky nemám ani ku vkusne použitej symbolike ročných období. Ale ani to nestačí, tento pokus na mňa síce zapôsobil v častiach, ale bohužial nie v celku. (05.08.2009)

Mystické zamyšlení nad plynutím času, času, který nemilosrdně plyne v přírodě, který nabízí stále se opakující nádheru jednotlivých ročních období, která nejde zastavit, jimž se nejde vyhnout. Podobně je tomu i v lidském životě, kdy se člověk musí vyrovnávat s vlastní slabostí, kdy dědičnému hříchu utéci nelze. (26.10.2008)