Všichni moji cizinci

Film o trpezlivosti. O tom, kto dlhšie vydrží pozerať a ten, čo vydrží až dokonca, dostane dúhovú stužku, ktorú si môže zavesiť na uzdičku. Lebo v pohode, veď prekrútime predlohu tak, aby to šlo v súlade s modernou dobou, takže kým Japonec v origináli má tajomnú milenku a ide to do hororu, tu je samozrejme najdôležitejšou časťou, že ide o homošov. Čo by nevadilo, keby na sledovanie mnohých scén netrebalo podviazať žalúdok a dať si zo litra vodky so soľou za neustáleho žuvania zázvoru, lebo nevoľnosť sa môže objaviť v každej chvíli a opakovane a zo zážitku, ktoré malo byť kvalitné divadlo sa zase stáva len dávidlo. Čo tam po kvalitnej predlohe, keď najdôležitejšie je ukazovať režisérove chúťky, takže po hladkaní chlpáčov v rozkroku, cez pomalé lízanie prasknutých pier, rozkošné trenie si pánskych stehien jedno o druhé, nežné škrabkania na mnohokrát vyhobľovanom chrbte, krásne hranie na fujare po stiahnutí nohavíc až po slastné zasúvanie do vývodu, odkiaľ padajú len hovná, človek sa už akosi nabaží tej umeleckej potencie a pri vymieňaní kýbla pre prípad ďalších produktov akútnej vomitózy už aj zabúda, o čom ten film vlastne bol. (03.02.2024)

Na poměry příběhů z londýnských věžáků dobré drámo. Co dobré, vlastně úplně jedinečné. A to, prosím pěkně, za beatů Pet Shop Boys?! Jeden osamělý muž v bytě zde dokázal rozjet podívanou, o které se mi ani nesnilo. Andrew Haigh vytunil předlohu Taiči Jamady pro 21. století a přináší emoční nálož jak z pohledu rodičovství, tak i prostřednictvím neméně důležité linie queer. Herecky není třeba nijak komentovat. Stačí se jen podívat na ta čtyři hlavní jména v titulkách. PS: Snad jen, že už nám Paul hezky začíná svým charismatem růst z nedospělého otce v dospělého gladiátora :) [Viennale 2023] (31.10.2023)

(7/10). All of Us Strangers je přesně ten typ filmu, u kterého uděláte nejlépe, když si o něm před jeho zhlédnutím nebudete nic zjišťovat. Film vás od prvních minut pohltí svým omamným vizuálním stylem, který dokonale reflektuje celkovou meditativní náladu filmu. Pokud od takového filmu čekáte něco jiného, než hloubavé dialogy a pomalé záběry kamery na tváře herců, tak budete zklamaní. Ale už jenom z mixu žánrů jde vyčíst, že nepůjde o snímek lehký na sledování. Když jsme u mixu žánru, tak je zde kolonka "fantasy", která je dosti zavádějící. Možná jsem během svého letošního studia literatury nepochopil, co všechno fantasy dokáže obsáhnout, nebo bych v tomto případě volil spíše nálepku "mysteriózní" žánr. Herecké obsazení je v All of Us Strangers velice skromné. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ba naopak, ústřední čtveřice tak může zářit na všechny strany a že se jim to daří na jedničku s hvězdičkou. Herecký koncert zde řídí ústřední postava, kterou ztvárnil irský herec Andrew Scott. Musím smeknout před jeho hereckým výkonem, protože odehrát celý film prakticky jen na svých bedrech je úž pořádné herecké umění. Nebyl na to však sám, protože mu s tím pomáhal Paul Mescal. Tento poměrně neznámý herec, paradoxně také z Irska se začíná v poslední době pořádně probíjet do širšího povědomí a tu největší šanci dostane letos v druhém Gladiátorovi. Musím říct, že All of Us Strangers mě ujistilo v tom, že se v jeho případě o kvalitu hereckého výkonu bát nemusím. Hluboce smekám nad výkonem těchto dvou irských herců, kteří mě pohltili svou chemií, která mezi nimi proudila. Je obtížné vyzdvihnout samotné téma filmu, protože nechci nic prozradit. Mohu jen říct, že výsledná katarze byla očekávaná, ale i přesto zaútočila naprosto přesně. All of Us Strangers jsou mrazivě organickým snímkem pro náročnější diváky, kteří rozhodně nejsou homofobové a nevadí jim pomalu odkrývat hloubavé tajemství, které se nad celým snímkem vznáší. "I'll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door." (25.04.2024)

"I was just struggling through life... But you passed !" Ze začátku se zdálo krkolomné (začátek vztahu) ale sexy ! Pohledných věcí je tu více. Režie je vyloženě pastva pro oči a na opravdu malém prostoru v podstatě dvou míst hrozně moc muziky. Atmosféra je výjimečná a velmi komfortní. K sežraní je i primární duo Scott a Mescal. Ten je tu nečekaně charismatem zcela přetékající byť má menší roli. Trošku mi přijde úsměvná podobnost s jistou jeho postavou jinde. Avšak kdo mě naprosto překvapil byl Andrew S. Neviděl jsem ho téměř nikde a moc mě nebral, ale tady prodal naprosto procítění výkon plný nuancí. Snadno se s ním dá ztotožnit hlavně v dnešní osamělé době. Tudíž on je velké překvápko a i přes okázalejšího Mescala je to One Man show. Power of love   a obecně poměrně trefný a emočně nabitý OST tak nějak zpětně teaseruje jisté věci, které se zde stanou. Nechci vůbec spoilerovat, protože to u tohoto filmu bude mít dost velký negativní efekt... Ve zkratce tedy můj jediný problém tkví v tom, že na začátku máte jistou představu o tom, jaký příběh sledujete i když je zvláštně vystavěn, ale později se to co 20 minut stává něčím trochu jiným  a tak mě to co chvíli vytrhlo z dění. Primární chyba je tedy neukotvenost a nedostatečné nastínění poměrně zásadní změny statusu Quo. Ono když se dočtete, že to lehce mění původní mangu a v čem, tak vlastně vidíte, jak tvůrce přidal spoustu svých myšlenek co už tak původně dost originálního příběhu, který ale spolu nedrží koherentně a tak původní linka v bytě + velmi originální řešení rodičovských problémů nezapadá nejlépe do motivů nových. Konec pak tedy zpětně vysvětlí spoustu bizarních momentů předtím a pozvedne tak nějak celý film o dost výše a dokážu si představit kultovní status za pár let hlavně u nehetero skupin, ale na tak silný příběh holt bylo potřeba trošku zručněji nastínit jisté věci. Velmi zmatených 8 z 10 a znovushlédnutí a následnému přehodnocení se nebráním. (10.04.2024)

Andrewa Scotta víc vnímám od jeho kouzelného katolického kněze v Potvoře, tady si v dosud neobydleném londýnském věžáku krade veškeré scény pro sebe. Náhodně poznává stejně osamělého souseda, který rozbourá jeho každodenní stereotyp. Vyklíčí mezi nimi intenzivní vztah, který prolínají vzpomínky na Scottovo dětství, ve kterém přišel o oba rodiče. Potěší autentické dialogy, potěší herectví nejen ústředního dua, ale i živých a zdravých rodičů Claire Foy a Jamieho Bella. Přesto jsem se na konci sám sebe ptal, co mi sakra uteklo? Nevím, jestli tam nahoře probíhaly nějaké sluneční erupce, ale mě prostě výsledek (nejen) emočně nesemlel. (19.02.2024)