Harakiri

Tezko najit vhodna slova chvaly na tuto nevsedni klasiku samurajskeho filmu. Pres dokonalou obrazovou a hudebni slozku o hercich nemluve. Ale nebyl by to tak nadnerny film bez zajimave vypraveneho skveleho pribehu. Dynamika deje, velmi zajimave rozpracovany scenar a socialne kriticky apel jsou vubec klasickymy atributy Kobayashiho snimku. Pro milovniky jidaigeki radost na pohled i kdyz se jedna vlastne o antisamurajsky film. (13.11.2008)

Áno aj nie. Harakiri sa dá vnímať ako výpad proti aureole obklopujúcej samurajskú tradíciu - ako "kritika pomerov v japonskej spoločnosti na začiatku obdobia Edo", ako "koktejl bolesti, poníženia, hrdej tradície a úpadku", ako "vytriezvenie z heroických samurajských klaďasov", ako "samurajská dráma o pomste a cti"... Tým všetkým určite je. No nie tu je ukrytá jeho stálosť. V prípade Kobayashiho Harakiri je cesta od nesmrteľnej skoro anti-žánrovky ku absolútnu dláždená predovšetkým svedectom o nebezpečenstve unáhlených súdov a poukázaním na ohavnosť úplne každého systému, nech už sa zrodil z akokoľvek krásnej alebo hoci len svojou dobu vyskuhranej myšlienky. Všetko, čo je spútané, bolo pristrihnuté, slepne a znecitlivie. Deprimujúce, no v spoločnosti presne takýchto filmov sa toto poznanie dá aspoň zdielať. (15.09.2011)

Špičková záležitost, dokonale odvyprávěná, bezchybně zahraná, s perfektní atmosférou starého Japonska. Přemýšlel jsem, jestli by si někdo troufnul natočit remake, který by si tento film zasloužil mnohem více než řada jiných snímků, ale nebylo by snadné to hlavní role obsadit někoho tak charismatického jako je Tacuja Nakadai. Dnes by zřejmě byly souboje v závěru natočeny o dost lépe z hlediska choreografie bojových umění a práce s mečem. Přeci jen např. v Hrdinovi nebo Kill Billovi souboje s mečem nebo holí vypadaly jinak. To je ale jediná výtka k jinak mistrovskému dílu. (17.09.2014)

Kritika japonského samurajského režimu. Vysvítá na povrch, že samurajská čest je jen pozlátko. Tento film je přes své stáří velmi aktuální. "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin. Řekněte, že zemřeli na nemoc". Tatsuya Nakadai je výborný, takový méně nápadný Toshiro Mifune. Filmem se táhne mrazivá atmosféra. Škoda jen, že film není o trochu kratší - vystříhaný netoliko závažných scén, neváhal bych s hodnocením. (21.07.2009)

Samurajsky film bol japoncov vacsinou akcou zabavou s historickou zapletkou, niekedy psychologickou dramou, ale malokedy realistickym filmom so socialno kritickym aspektom. Tento pohlad narusil najprv kurosawa so siedmimi samurajmi a neskor kobayashi s filmom seppuku. Seppuku je perfekcioialisticky film po stranke vizualnej, genialne pouzitie cierno bielej, dlhych nehybnych sirokouhlych zaberov s velkou hlbkou ostrosti, aj po stranke obsahoej - jednoduchym sposobom rafinovane prepletanie roznych pribeh v jeden, aj po stranke historicko realno naucnej - zaciatok tokugavskeho shogunatu, koniec slavnej ery samurajov. a zaverecna bojova scena, pri nej clovek fakt nedycha, divak netusi a ani nevie, ako bu epokracovat, tak ako to netusi a nevie nik z postav, nejde o ziadneho neporazitelneho superhrdinu, u ktoreho vzdy vieme, ze nejako vyhra, prave naopak, tusime, ze prehra, ze prehra realnym sposobom. (03.06.2007)