The Mill

„Pochvalu si urvi, všem nám normy zkurvi.“ Kombinovat tmavý oblek s kostičkovanou vestičkou, divokou proužkovanou kravatou a botaskami (!) značky Jordan, to je vrchol nevkusu. Do díry s ním! K páté hvězdě chyběl jen krůček - přibrat mě jako technického poradce. Aby ten odpor kladený žentourem a růst čísel denní normy víc odpovídaly realitě. OKÉNKO ZKUŠENOSTÍ: [][] Fůru let jsem procházel výrobní haly firem coby kravaťák, v obleku a s kufříčkem, provázen výrobními řediteli. Útrpně jsme se usmívali na blbce, co se dřeli u strojů, na tu línou a tupou chátru. Lůza jakási, socky dělnické! [] Btw, pro nedovtipné, s tou lůzou jen vtipkuju, ostatně pár let jsem „točil žentourem“ i já, ve 4 automontovnách v Plzni. [] Pracovní tempo hektické až šílené, honění vteřin a každé opici u stroje stáli za prdelí tři kancelářští a vymýšleli, jak z lidského robota vyždímat o pár kapek krve víc, pro upíry z vedení a product managera. [] Nejvtipnější byli ikváči u strojů (socky z ubytoven, s osobním životem v kanále), kteří kvůli vidině pochvaly kurvili ostatním i sobě normy (Gabo: „Veď ja ešte viem urobiť viac...“) a pak skuhrali, že ty vyšší normy už nestíhají. [][] Nelidské, odcizené a až mrazivě přesné. Připravte svou mysl, přehodnoťte své limity, Mallard vám umožní růst. „I'm gonna burn this motherfucker down!“ (25.12.2023)

Zajímavá a rozhodně originální společenská alegorie poukazující na tvrdé korporáty a firmy “mučící” své zaměstnance nekonečnými směnami bez náležitých odměn. Potěší, zaujme, je to aktuální a místy i zajímavá podívaná v čele s komediální hvězdou v hodně neobvyklé roli (kterou jsem mu popravdě těžko věřil až do konce, jelikož tenhle chlapík je prostě komediální herec a tyhle vážné témata mi k němu moc nesedí…) a jako celek je to ve výsledku taková “oukej” jednohubka, která je sama o sobě neotřelá a jedinečná, ale na druhou stranu ničím vyloženě nepřekvapí ani nestrhne. Průměr, ale pro Hulu vlastně slušný zářez. (12.11.2023)

V posledních letech se roztrhl pytel se sci-fi/hororovými satirami/podobenstvími kritizující nevděčné, špatně placené práce a opovrhování chudých bohatými. Začalo to někde u Díry a Krvavé nevěsty (a Sorry to Bother You byla taková první vlaštovka) a na základě nich přišly další filmy jako Menu a The Mill se mezi ně taky řadí. A popravdě, kdybych pro tyhle filmy z jedné místností s jedním nebo minimem herců neměl slabost, asi by mě začaly štvát, vzhledem k tomu, že jejich poselství je všude úplně stejné, jen se opakuje v jiných místech a podmínkách. A to s ním souhlasím, ale navzdory tomu se v dalších a dalších klonech stává stále znatelněji recyklovanou a to ubírá na jeho síle. The Mill je takový neurážející průměr, na jedno zhlédnutí dobrý a umí si udržet stabilní poutavost i napětí, kterou podporuje jak dávkování zvratů, tak i herecký výkon Lil Rey Howeryho. Děj brzdí snad jen přemíra flashbacků a představ hlavního hrdiny, které jsou znatelně navíc a film by se bez nich obešel. Větší problém je pak se samotnými zvraty, které jsou často předvídatelné a jejich nejobjevnější části spíš vzbuzuji otázky, že nikoho nenapadly dřív, zvlášť když se v takovém prostředí a takové práci po takovou dobu nedá prakticky jinak odreagovat než neustálým přemýšlením. Chce to být chytré, ale pokud odhalíte koncept hned, nedá si těchto nedotažeností nevšimnout a výsledek je díky nim mnohem méně chytrý. Ne že by na tom Díra nebo Krvavá nevěsta byly líp (v tomhle směru), ale přišly dřív a snáz se v nich soustředilo na to podstatné, což tady se znalostí inspirací jde okamžitě a osobně jsem čekal něco navíc, co tenhle námět posune za jeho momentální hranice. Nestalo se, ale bavilo mě to, tak co už. Pokud jste tomu naklonění, nejspíš vám to sedne, pokud vás naopak tento typ filmů nebere, tak ruce pryč. Jak jsem psal - prostě neurážející průměr. 3* (23.02.2024)

Dalo by se říct One man show kdy po většinu času sledujeme jednoho muže(Lil Rel Howery) a jen slyšíme hlas(hlasy) za zdí nebo z reproduktoru. Minimalistické pojetí ale skvělá myšlenka poukazující na problémy a útrapy pracujícího lidu. Hlavně těch pracujících ve velkých fabrikách, institucích, atd. 4hvězdy (20.10.2023)

Od obchodníka k vyspelej Amerike 19. storočiu, teda k zotročeniu. A nároky na tvrdú prácu sa zvyšujú čoraz viac, až človek zisťuje, že tu nejde o otroctvo ako také. Tu ide o realitu slovenskej fabriky 21. storočia. Korporátny útlak ako paralela k otroctvu, kde sa kvóty stále len navyšujú, ale plat ostáva rovnaký, vlastne po inflácii ešte klesá. Možno minimalistické prostredie a nie najdrahší film, ale tá myšlienka má veľa do seba. Niečo, čo doprajete viacerým šéfom, vedúcim či personalistom. (19.10.2023)