Ovoce stromů rajských jíme

Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má. (12.02.2013)

No... výtvarně opět "krumbachovsky" skvělá záležitost (ostatně Ester Krumbachová dělala i scénář (a námět)), ale dle mého názoru spolupráce s druhým geniálním "pomocníkem českých filmařů" té doby, Zdeňkem Liškou (hudba), filmu v jistém směru ublížila. Děj i celá stavba scén je totiž s hudbou od začátku spjata, sice zajímavým a "klapajícím" způsobem, ale způsobuje to, že příběh plyne poněkud pomalu (kolikrát to vypadá, že se musí scéna natánout, aby se do ní vlazla celá délka melodie). Je to sice jakýsi uzavřený, harmonický gesamkunstwerk, ale trochu po čase nudící. Nakonec ale dokáže říct své. (18.06.2006)

Po mistrovských Sedmikráskách kvalitativní krok zpět. Přiznávám, měl jsem velké oči (na režisérské sesli seděla V. Chytilová, na scénáři se podílela E. Krumbachová), ale ani progresivní stylistické a formotvorné prostředky, jichž Chytilová užívá, nezabránily tomu, abych odcházel nezasažen, naopak, s přibývajícími minutami jsem byl čím dál tím víc otrávenější ze všech těch vršících se skrytých významů, omrzelo se mi si sám pro sebe formulovat hypotézy, k čemu odkazuje "tento prvek" a co má zastupovat "onen prvek", jaký je vztah "této části" k celku; asi jsem ale ve finále pochopil, co že se Ovoce stromů rajských jíme (mimo jiné?) snažilo říct (totiž že spoiler historickou úlohu zkonzumování rajského jablka jakožto nositele prvotního hříchu, vyhánějícího člověka z ráje, by mohla hrát mimomanželská aférka spoiler), ale ta křivolaká cesta k cíli... Ale nevadí, zas to beru tak, že jsem možnost se rozloučit s nedávno zesnulým Janem Schmidem, v roli tajemného (spoiler zřejmě vraha spoiler) Roberta zazářil (že by v tomto snímku předvedl svůj životní výkon?), jeho herecký projev dalece převýšil výkony Jitky Nováková a Karla Nováka (zajímavostí budiž, že v době natáčeni byli manželi i v civilním životě). 60 % (14.06.2024)

Hodně slabý pokus o českou avantgardu. Snímky Věry Chytilové jsou značně rozporuplné. Na jedné straně je schopna natočit výtečná díla, na druhé straně nic neříkající slátaniny, což je vidět hlavně na tvorbě devadesátých let. Jak už sám název filmu napovídá, nemusíme chodit daleko od Bible. Prezentuje zde svoji vlastní varaci mýtu o vyhnání z ráje. Žánrové vymezení by bylo liché určovat, nejčastěji se mluví o filmu – podobenství (s detektivním podtextem). Často se pohybuje na hranici srozumitelnosti. Beru-li ale film jako kompaktní celek, nemůžu ho zase jen kritizovat. Začátek, celý koncipován jako filmová „báseň, zaujme svým netradičním zpracováním. Zajímavá práce s kamerou (Jan Kučera) se vlastně nese celým dějem, stejně jako nezapomenutelná hudba Zdeňka Lišky. Resumé: nevyvážené dílko, které dokáže překvapit některými svými částmi (ať už obrazovými, nebo třeba již zmiňovanou kamerou a hudbou). (08.11.2003)

Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. (10.02.2014)