L'arcano incantatore

L´ Arcano incantatore je snímek, který rozhodně stojí za pozornost. Už třeba jen kvůli tomu, že ač vypadá jako nadprůměrný produkt slunné Itálie 70. let, byl natočen až v roce 1996. Avatiho styl nemá na vizuální orgie pánů Argenta či Bavy staršího, ale to v tomhle případě není na škodu. V sšeřelých chodbách starobylého sídla tak více vyniknou ty správné scény, které posouvají kvality snímku k výšinám. Kapitolou samou pro sebe jsou rozhodně interiéry kostela (či co to bylo), především bizarní knihovna, nemající obdoby. Příběh sám je hodně řídký, což sice opět evokuje staré kulťárny, ale tentokrát to trochu mrzí, sestříhání na hodinovou epizodu libovolné volné série by filmu extrémně prospělo. Ale to jsou jen tlachy unaveného eurofandy, na které se historie ohlížet nebude. Ta bude brát L´ Arcano incantatore jako jeden z nejlepších horrorů 90. let 20. století, o třídu převyšující Argentovky a Fulciovky té doby. Lepší byl v devadesátkách pouze Michele Soavi. (02.03.2009)

Ukázka, že ač západní filmový horror v devadesátkách obecně (tedy ne vždy a nutně) ustoupil od explicitní brutality a erotiky a v jisté míře je nahradil humorem, dokázal si zachovat strašidelnou a tajemnou atmosféru. Komorní příběh pro dva muže a jednu neviditelnou bytost. Temný, démonický příběh, plný hutné atmosféry a napětí. Pupi Avati nejede na efekt, zajímá jej příběh, jako středobod dění. A L'arcano incantatore je skvělým horrorem jen díky němu, ne díky lekačkám a přemíře triků, ale jen a pouze odvíjením příběhu a narůstající atmosférou. A ta knihovna, to je prostě něco úžasného. (18.04.2018)

Snímek hlavně pro kompletáře evropského hororu, ostatní budou nejspíš frfňat nad jeho roztahaností. Avati vám v tomhle případě nedá nic zadarmo. Příběh je sice jednoduchý, ale zahalen v mlze tajemství: vyvolává spoustu otázek, ale dává málo odpovědí. V kombinaci s pomaloučkým tempem tak diváka vyloženě dráždí, navíc v závěru asi i málokoho uspokojí. Avšak...! Umí navodit příjemnou atmosféru uvnitř letitého sídla (tady vyhrává obzvlášť bizarní knihovna) s netrpělivým očekáváním něčeho opravdu zlého. Lekaček minimum, mrtvých stejně tak. V podstatě ale nic takového nepotřebuje, tady jde o něco jiného. (17.02.2014)

"A ďábel se vkrádá, svý tělo neovládáš..."  Jen škoda, že sbírkou zvadlejch růží je i tenhle italský horor, od něhož jsem i díky komentářům svých oblíbenců očekával mnohé, jen ne to, že místo ďábla se mi do těla bude vkrádat zejména nuda. Nutno ale poznamenat, že nikam nespěchala a dala si na čas a místy ji dokázala na chvilku vytěsnit i  ta zde mnohými skloňovaná tísnivá  atmosféra a jednou i skvělá strašidelná scéna.  A to mi na začátku šepotavý svůdný hlas napovídal, že se mi dostane hypnoticky okouzlujícího ponoru do  temnoty skrývající neznámé mystérium či budu podobně konsternován sledovat za svitu svící listování starými knihami plných tajemných textů. A nebo se dočkám koz.  A prd.  De facto part pro dva protagonisty o koketování se silami zla mne za nic nechytnul.  Osud hlavního hrdiny mi byl zcela ukradený, napětí nulové, hrátky s tajemnými silami bez náboje  a jedna jako by z oka vypadla "nejlepším" italským pohádkám ever (Fantaghiro rulez).  Dvakrát nadšený jsem prostě nebyl.. (21.08.2022)

Myslím, že označovat tento film (pouze) za horor je docela nepřesné. Nějaký náznak hororové atmosféry jsem zaznamenala zhruba až 20 minut před koncem. Do té doby se objevily ve snímku možná tak tři scény, o nichž se dá říct, že by se daly považovat za strašidelné. Nejděsivější mi přišla scéna, kdy jistá postava v dlouho zamčeném pokoji sedí ve stínech a člověku nahání hrůzu jen ta tvář, která nabývá v potemnělém pokoji nelidských rozměrů. Nebála jsem se, ani na mě L'arcano incantatore nezapůsobilo jako celek. Své diváky si však jistě najde. (23.12.2017)