Zeder

Avati horory uměl, jen mám podobný problém jako u jeho předchozího Domu s vysmátými okny. Prostřední část je možná až zbytečně zdlouhavá, a vyloženě hororovým momentům dává vzpomenout asi jen ve dvou případech. Co však snímek tlačí do nadprůměru, tak je úvod, v němž se toho stane opravdu fůra (lekačka + vražda, vykopání mrtvoly + brutální atak) a závěr, který po delší odmlce opět šlape na plyn a vykouzlí nejen povedené mordy, ale i intenzivnější atmošku. Příběh o hledání K-zóny je tentokrát docela nápaditý (na Itálii, samozřejmě), řízné smyčce dělají 70 procent hudby, a ani herci nejsou jen hadroví panáci, tudíž další důvody, proč Zeder doporučit. (19.12.2015)

Vynikajúci, aj keď veľmi zvláštny film. Nie je tu klasická zombie akcia, všetko je to hlavne o atmosfére. Znepokojivej, pomalej. Ten kontrast medzi starou opustenom budovou, kde bol kedysi letný tábor, veselými maľbami stále na stenách, a desivymi vecami, ktoré sa tam dejú... Nebolo mi všetko úplne jasné na začiatku, ani na konci, ale tá zvláštna atmosféra si to uzurpovala, a zaklincoval to výborný koniec. (24.02.2023)

Človek by očakával od italo trashu na téma zombie krásne prevedené gore a zástupy nemŕtvych, v hnilobu napodobujúcich maskách. Ale čo čert nechcel, Pupi Avati nepatril medzi hlavný prúd talianských mäsiarov a tak si tento hororový subžáner natočil k obrazu svojmu. Dopadlo to nad očakávania. Pre mňa totálne neznámy, stratený kúsok obdarený majstrovským narábaním z atmosférou a napätím. (12.09.2017)

Zajímavé, stylově natočené, ale musím přiznat, že jsem se v tom chvílemi docela ztrácel a ani po zhlédnutí nemám úplně dojem, že jsou mi některé dílčí scény jasné. Pupi Avati vypráví možná až zbytečně komplikovaný příběh s přemírou různých postav, které neustále víří ústřední záhadu, aby ho nakonec ukončil poměrně jednoduchým vyústěním. Nicméně jde o atmosfericky natočený mysteriózní horor, který téměř připomíná detektivní variaci na Kingův Řbitov zviřátek, jehož knižní podoba vyšla stejného roku jako Zeder, a tak zřejmě obě díla vznikala nezávisle na sobě. Gore nulové, příznivci italského hororového trashe musí pohledat někde jinde. [Sitges 2019] (05.10.2019)

„Zeder“ je nejslabším filmem, co jsem od Pupi Avatiho viděl, ale tím neříkám, že je špatný. Jen „Macabro“ a „La casa dalle finestre che ridono“ byly prostě lepší, i když se všechny vyznačují takovou trochu podivnou atmosférou nikoli přímo šílenství, ale spíše absurdna, surreálna, které se na vás tlačí, a tím vám způsobuje nepříjemné pocity, které nemusejí být přímo hororové, ale efekt mají. (14.03.2015)