Pytel blech

Vec, ktorá ide úplne mimo mňa. Iritujúce, nezaujímavé, plné uškriekaných báb, ktoré by bolo treba poriadne pretiahnuť. Jasný dôkaz hlúposti socializmu pri vzdelávaní mládeže. Možno, že keď sa ktokoľvek iný na príbeh pozrie uvidí pripomenutie doby, alebo sa pousmeje nad niektorými praktikami, ale ja som si celých 40 minút želal aby tam niekto prišiel a všetkých zabil. Aspoň že tá hlavná delikventka bola kočka. Ale čo sa týka hodnoty, alebo môjho záujmu nula bodov. (20.05.2012)

Mezi autenticitou a otravností nebyla už dlouho taková součinnost... Začínající Věra Chytilová zachytila dívčí internát bez zmírňujících zásahů. Její film připomíná cvičení v možnostech média, což ho činí poměrně nestravitelným ke sledování. Dívky nepřinášejí velká témata, baví se o banalitách. Při hlučné konverzaci se odhaluje jejich postoj ke každodenním radostem i strastem, který se s nimi pravděpodobně táhl do konce života. Sklon režisérky moralizovat zůstal upozaděn, nemluvě o ironickém pozorování bezradných autorit. Chytilová dokázala protagonistky přesvědčit, aby tzv. nevystoupily z role. Proto jsem úplně nepochopil vytvoření umělé postavy sledující a komentující děj. Dívka z Moravy ani jednou nevstoupí do záběru, ani jednou nezačne komunikovat se zbytkem. Svými vnitřními monology tvůrčí metodu pozorování nikterak nerozvíjí (proč by se mělo slídivé oko kamery zhmotnit v konkrétní osobu?), takže tento experiment vyzněl do ztracena. Intuitivní struktura měla zřejmě za následek poměrně nevšední minutáž – krátký film to není, k dlouhometrážnímu schází několik minut. Důležitý byl nepochybně pro režisérku, ale vždy dám přednost filmům, k nimž se odrazila po této zkušenosti. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

"Jano, buď přece rozumná, vidíš, že to s Tebou myslíme dobře! Měj rozum a konečně nám řekni, proč tak špatně pracuješ! Nemůžeš být tak bezohledná, přece na našem místě bys nejednala jinak, než jak jednáme my!"                  Já a paní Chytilová si příliš nerozumíme. Dokumenty o ní mě baví, uznávám, že to byla velice zajímavá žena. Ale z jejich filmů nejsem lidově řečeno odvařená. Pytel blech se mele hodně dlouho. Kdybych to nechtěla vidět až do konce, určitě bych to vypnula dříve než v půlce. Hraný dokument podle scénáře, tedy rádoby přirozený. Holky reagují vcelku dobře. Komentáře Helgy Čočkové působily spíš rušivě. Hlášky z tzv. schůze jsou ovšem perla nad perly! Tahle nová vlna se vlní zkrátka na jiných vlnových délkách. (18.09.2014)

Vtipná sonda do života dívek nejmenovaného textilního závodu. Rozhodně oceňuju ten nápad s novickou, která nám pomocí očí (resp. kamery) zprostředkovává dění kolem sebe a své samozřejmě dělá i její svérázný komentář (okořeněný nářečím). Některé zábavné scény či pasáže, jako např. povídání o filmu, debata o vojně, či „tribunál lidu“ opravdu stály za to. A přestože jsou snad všechny dívky pěkně potrefené slepice, stejně diváka baví poslouchat jejich praštěné mudrování. Za mě to budou silné 4*. „Prosím, pozor děvčata! Nevyklánějte se a nebavte se z oken. Není to hezké a vy to nemáte zapotřebí.“ (31.05.2014)

Před odvysíláním snímku na ČT běžel díl seriálu Zlatá šedesátá věnovaný Věře Chytilové a já si znovu připomněl, čím vším je mi ta žena protivná. Její vyhraněný feminismus a povahová dominance si prostě s mým hodnotovým žebříčkem a povahou nějak nesedly. Mimo jiné vyslovila zajímavou větu, že příběh je vábnička pro blbce, kterou používala, když nebylo zbytí, protože příběh je to poslední, co by ji zajímalo. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme si tak nesedli, a s výjimkou Faunova velmi pozdního odpoledne a Šaška a královny jsme se míjeli. Pytel blech představuje svým způsobem protipól Formanových snímků, které mě naopak fascinovaly. Obojí spadá pod škatulku české nové vlny a přece je výsledek tak dramaticky rozdílný. Její první filmy mi víc než co jiného připomínají režijní cvičení na FAMU a mapování možností filmového média. Snímek o dívkách v internátě je plný banalit a připomíná kupu kvočen na malém dvorečku. Celkový dojem: 35 %. (29.03.2016)