Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Karel ŠiktancHudba:
Petr HapkaHrají:
Jan Dolanský, Klára Lidová, Jan Kratochvíl, Jana Vaculíková, Petra Janů, Jan Hartl, Jaroslav Achab Haidler, Petr Hapka, Josef Laufer, Milan ŠonkaObsahy(1)
Na venkovském panství očekávají návštěvu mladého krále. Zpupná hraběnka (J. Vaculíková) by ráda získala jeho srdce, proto touží mít šaty ušité z té nejkrásnější látky. Po dlouhém hledání najde zvláštní třpytivé hedvábí u tajemné Bílé báby (P. Janů). Ta ji však varuje. Hedvábí patří paní Bouři, a kdo si obleče šaty z něj ušité, bude proklet. Hraběnka si přesto látku vezme a šaty nechá ušít u vesnického krejčího (J. Hartl). Jeho dcera Anička (K. Lidová) neodolá a nádhernou róbu i závoj si tajně vyzkouší. V otevřených dveřích ji spatří mládenec Lukáš (J. Dolanský) a nemůže od ní odtrhnout oči. Najednou se však strhne vítr a dívka mu před očima zmizí i se závojem. Lukáš se rozhodne Aničku, na kterou nemůže zapomenout, najít stůj co stůj… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Umím si představit, že jako knižní pohádka musí znít zajímavě. Zvláště proto, že obsahuje pro pohádku tak typické motivy, zvláště pro tu lidovou. Jenže natočená není moc zajímavá. Možná i proto, že obsazeni byli i zpěváci, kterým se ale role nepovedly. Na druhé straně není divu, když scénář byl tak chabý. Silný průměr nevyvádí z bludiště prakticky nic, co by stálo za čas. ()
Karel Šiktanc je můj oblíbený básník, takže pohádka podle jeho námětu mě sice moc potěšila, ale výsledek bohužel nakonec působí spíš tak, že si tvůrci naběhli a přecenili své možnosti. Vím, že takový počin vůbec není lehká záležitost, fandila jsem mu a pokusu si vážím, ale toto prostě... moc nevyšlo. K Šiktancovým věcem by mi určitě daleko líp sedělo nějaké důstojné animovené zpracování, které dokáže s tím jeho obrovským nábojem poezie a metafor držek krok - uvolněněji rozvine všechno, co autor nabízí, celou věc sjednotí a přitom nechá prostor fantazii, interpretacím a dozvuku v duši. Téhle hrané pohádce se to (navzdory pokusům o poetické záběry v krásných exteriérech) moc nepodařilo. Ve výsledku je to pro mne něco jako vylévání vaničky i s dítětem. Ale hvězdičku navíc za kuráž, za hudbu a kameru tu klidně rozsvítím. ()
Tak neviem či som pozeral rovnaký film ako väčšina recenzentov.Úplne neštandartná pohádka,skôr by som na ňu pozval dospelých.Scenár je slabý ,ale obraz a hudba to povzniesla . Pre deti je pohádka záberovo ťažká, a mohlo by tu príjsť k skresleniu dojmu. Z môjho pohľadu je Zvon Lukáš asi najoriginalnejšia pohádka za x-rokov.Vizuálné a trikové stvárnenie je vzľadom na možnosti česka skutočne skvelé. No takto by to nezvladol ani Jakubisko so svojou obrazovou fantáziou. Kameraman Martin Čech ovláda svoj nástroj bravúrne. O hudbe nebudem ani hovoriť , Petr Hapka je génius. Meno režíserky Jitky Němcovej si vryjem do pamäti. Moc sa Vám to podarilo vážení... ()
"Co to meleš, jehelníčku ?? Jaká zas bouře ??" No, Bouře přece !! ;) V pohádkovém příběhu Němcové - Ne tedy Boženy, ale Jitky !! Té, co se chlubí Felliniho peřím.. - na tuzemské žánrové poměry silně netypickém, v detailech velmi silném i ozvláštňujícím, jakkoli jde v důsledku o poměrně roztříštěný hybrid i dost naivní adaptaci Karla Šiktance.. ()
Tak nevím... Hezky se na to dívalo, hezky se poslouchala muzika, ale jinak...Mohl to být němý film, protože ty dialogy byly někdy zmatené a většinou zbytečné. Stávalo se, že jedna věta popřela větu která jí bezprostředně předcházela. A vysvobozování Aničky bylo okouzlující: Třikrát prásknu bičem a ož ji neuvidíš PRÁSK. Dvakrát prásknu bičem a už ji neuvidíš PRÁSK, Už jen jednou prásknu bičem a už ji nikdy nespatříš PRÁSK... a bylo to, zákonitě měla Anička zůstat strašákem, ale ono ne... strašák ukázal poraněnou ruku (pět minut po dvanácté) a bylo vysvobozeno... ()
Reklama