Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Pakliže nic jiného, tak Häxan stojí za vidění pro svou neotřelou formu. Film, který je v prvních obrazech doslova popularizační přednáškou (i s ukazovátkem!) na téma "obraz čarodějnictví v lidové pověrčivosti středověké společnosti", aby se posléze stál ryze fikčním filmem, s jasně definovatelnými postavami a nekomplikovanou zápletkou, narativem i emočním vyzněním bezděčně předznamenavajícím Kladivo na čarodějnice, aby v závěru v Christensenském zamyšlení "pre-foucaltovsky" SPOILER postavil na roveň středověkou čarodějnicí s moderní hysterkou, předmoderní inkvizitorskou zlovůli se soudobou medicinskou (rozuměj psychiatrickou) praxí SPOILER, bych očekával až s nástupem postmoderny, nejdřív na začátku devadesátých let, rozhodně ne v roce 1922! Stejně anticipativní (resp. vyzrálá) mně přišla i výtvarná stránka, za kostýmy defilujících satanášů by se nemusel stydět leckterý film, i o padesát šedesát let mladší. Sečteno podtrženo, byla by chyba - třebas pro předsudky vůči němému filmu - tento film obejít. 70 % (24.01.2023)

Pravděpodobně první Dánský horor(možná i film) na světě dopadl celkem obstojně, ale hned na začátku musím říct že jsem čekal něco trochu jinýho. Třeba u Nosferatu ze stejného roku jsem sral bobky i když film byl přes 80 let starej u tohohle jsem koukal naprosto beze strachu, ale na druhou stranu se mi líbila ta atmosféra a rozdělení do kapitol. To byl parádní nápad. Záběry jsou na krajinu jsou fajn a celý to vypadá pěkně, ale je to moc zdlouhavý a ke konci takový už celkem nudný. Možná by byla ta 80 minutová verze lepší. (09.09.2012)

LFŠ 2008 Výborná záležitost, která na svou dobu musela být neuvěřitelně formálně progresivni a která i v současnosti, zahlcené paradokumentárními filmy (BLAIR WITCH, CLOVERFIELD, REC, DIARY OF THE DEAD...), má stále co říct. Tvůrci si připravují živnou půdu úvodní přednáškou podpořenou obrazovým materiálem, aby následně inscenované a stylizované scény sabatu působily co nejvíc věrohodně, a daří se to bez jakýchkoliv problémů. Odvážná podívaná (v pravém slova smyslu "podívaná"), která rozrušuje maloměšťáky a podrypuje maloměšťáckou morálku, ale není lacinou provokací či satanisticky náborovým filmem, nýbrž co nejobjektivnějším pohledem na jeden "mýtus". Za plný počet, když si odmyslíte "hradištský" hudební doprovod, srovnatelný s interakcí drápů a tabule, na můj vkus přespříliš experimentální (nemluvě o tom, že kakafonie zvuků a zvukových efektů se zpěvem - konkrétněji křikem - se hodí k současným podívaným, nikoliv k "nemluvnému" filmu z 20. let minulého století). (30.07.2008)

Na rok 1922 je Häxan skutečně strhující dílo! Benjamin Christensen, který dokonce sám ztvárnil toho nejvyššího raracha, dal do kupy působivou výpravnou koláž ve které propojil něco málo z historie a jak lidstvo v raných dobách pohlíželo na okultno. Dále něco o čarodějnictví a jejich šílených procesech během kterých plno žen muselo krutě trpět. A v závěru i moderní vědecký posudek - podotýkám na svoji dobu. Nejvíce mě asi oslovila dramatická stránka filmu, protože Häxan se za ryze dokumentární moc považovat nedá. Je to prosté. Čarodějnictví jako takové rozebírá velmi z povrchu a v konečném důsledku na celou problematiku nahlíží spíše pod vědeckým úhlem pohledu. Nejedná se tedy o všestranný pohled pokrývající veškerá tajemství života a nevybízí k otázkám. Reflektuje převážně autorovu vizi na "čarodějnictví v průběhu věků". Každopádně ač tomu nebývá zvykem, tak musím uznat, že mě herecké výkony, kamera a celková výprava opravdu nadchla a ve střední části silně vtáhla do těch krutých dob inkvizice a davového šílenství. Nutno uznat, že ti skuteční šílenci byli představitelé katolické církve a za své činy se doufám navždy smaží v Pekle. V dávných dobách si toho museli lidi opravdu hodně vytrpět, takže je třeba cítit obrovský vděk v jaké žijeme době (i když není vždycky úplně růžová). Häxan na plný počet zkrátka nevidím, ale i tak se jedná o mistrovské Dílo, které dokáže okouzlit i dnes. (16.01.2018)

Ne tak působivé, jako třeba naše Kladivo na čarodějnice, ale přesto to má stále co nabídnout. Ten průběh věků berte s rezervou. Stejně se 90% filmu odehrává ve středověku, kde inkvizice dává čočku nevinejm stařenám a "nebezpečně krásným" mladým ženám. Perverzní mniši dnes působí už dosti groteskně, ale stejně mi těch babiček bylo líto a chtěl jsem všechny mnichy postřílet. Nejlepší jsou ale všichni ti ďáblové a démoni. S maskami si tvůrci fakt vyhráli a jsou znepokojivé i dnes. Nejvíc mě pobavil porod ďáblova dítěte, které vypadalo jak mistr Yoda. A mimochodem hudební doprovod se mimořádně povedl. (15.02.2010)