Haibane renmei

Seriál, který mě po několik večerů spolehlivě uspával - což v podstatě není myšleno jako výtka. Jde o zajímavé dílko, které si přívlastek "fantasy" získá vlastně jen tím, že se v něm vyskytují andělé. Příběh vlastně fantasy vůbec není, vypráví nám hlavně o tom, jak tito andělé žijí, ukazuje nám krásné obrázky z jejich světa a filozofuje o smyslu života. Obrázky jsou to opravdu krásné a hezky se na ně dívá, nikdy jsem neviděla lyričtěji působící dílko. Nicméně právě proto, že je tu všechno tak poklydné a lyrické a v podstatě se po celých 13 dílů nic "pořádného" neděje (výjimkou je snad jen díl se studní), jde o dokonalou ukolébavku a přeci jen celé poetice a smyslu obsahu jsem úplně na chuť nepřišla. Asi by neškodilo z mého pohledu u některých věcí alespoň naznačit, co měly znamenat a nenechávat úplně všechno na divákově fantazii... (15.05.2009)

Šedokřídlí mě naprosto uchvátili od samého počátku, od první scény. Nejprve především zásluhou zpracování, tedy excelentní hudbou a nádhernou kresbou (tu řadím mezi animovanými díly na jedno z prvních míst). O chlup později mě okouzlilo zajímavé prostředí, atmosféra, sympatické postavy a každodenní práce šedokřídlých, které jsou představeny v prvních pěti, především seznamovacích dílech. Od přelomu šestého a sedmého dílu se pak rozehraje osobní příběh o hledání místa šedokřídlé na zemi a o odpuštění. Ten je výborně podaný, dosti emotivní a má fantasticky strhující a působivý závěr. Haibane by bezpochyby patřili do mé Top 3 veškerých filmových děl. 10/10 (21.09.2006)

Už je to víc jak rok a půl, co jsem viděl Haibane Renmei, a celou tu dobu jsem se nemohl odhodlat napsat komentář; a vlastně nejen já, ale i všichni ostatní. Čím to asi bude...? Pravděpodobně tím, že něco tak krásného, působivého a okouzlujícího se dá jen stěží popsat slovy, to se musí zažít. Pro mě spolu s Now and Then, Here and There nejlepší anime seriál, co jsem viděl. Doporučuji obzvláště na Vánoce... (11.08.2005)

Haibane renmei je dalším důkazem toho jak je naše kultura ochuzená o fenomén anime. Sice existují skalní příznivci japonské animace, nicméně by si tento úkaz zasloužil mnohem větší pozornost. Některé tyto japonské kreslené seriály v mnohem kvalitativně převyšují debilní a dementní americkou, německou, argentinskou, či třeba i českou tvorbu. Haibane renmei je mírumilovným, krásným a inteligentním seriálem, který by si mohl najít cestu ke každému neomezenému divákovi, který by byl schopný akceptovat zápletky mimo již vytyčených klasických a miliónkrát recyklovaných seriálových šablon. Seriál o andělíčcích, kteří jsou na sebe všichni děsně hodní a o svátcích si darují oříškové zvonečky v originalitě předčí například veškerou současnou českou seriálovou produkci. Plný počet nedávám proto, že první polovina trošku nudí a chce to trochu chtění k tomu překonat. Kdo to dokáže je odměněn fantastickou a mystickou druhou polovinou včetně skvostného posledního dílu. (05.06.2007)

Padla na mě z toho seriálu zvláštní něha a ne a ne se pustit. Nikdy bych si nepomyslel, že si mě může něco tak obskurního jako líně plynoucí, filosofující anime o hledání spásy získat. Ale stalo se. Často jsem sice zíval a těžko jsem snášel nepoměr mezi množstvím otázek a nedostatkem odpovědí, ale přece se mi to líbilo. Byť tato minisérie vznikla v Japonsku, je v ní mnoho s křesťanstvím rezonujících motivů: pozoruhodný se mi zdál zejména důraz na přednost lásky přijímané před tou dávanou. Nemůže milovat, kdo se nenechá milovat. To platí pro svět Haibane a pro katolictví jakbysmet.. Duchovně tedy tento produkt vzdálených ostrovů, řekl bych, neškodí, spíše zušlechťuje. (21.07.2011)