Mezihra

Suverénny surrealistický tanec asociácií a krásy, ktorý má pomerne jednoducho čitateľný príbeh. Vraj nemožné? Opak, priatelia, René Clair zachytáva harmonický súlad pohybu plný spomalených záberov, kombinovanej montáže, zvláštnych pozičných uhlov a detailov. Počas krátkeho filmu sa vynárajú obrazy a metafory ako balet, priateľská hra, cirkusová manéž, delo, holub vylietavajúci z rozstreleného vajca, vražda, muž v ženských šatách, horská dráha, strechy domov, svadobné auto, pohreb (pohrebný voz ťahá ťava), bežiaci dav (druhý raz s detailom) muž v krabici na kolieskach, postavičky s nafukovacími hlavami, obrátená tvár a asi najzaujímavejšia vec, ktorú však nebudem prezrádzať, pretože je nádherným záverečným súznením všetkých formálnych a obsahových aspektov. Niektoré scény boli jednoducho paráda. 90% Video tu. (12.04.2014)

Clairova Mezihra měla doprovázet Picabiův balet "Dnes se nehraje" na představení Švédského baletu. A ono se opravdu nehrálo. Provokující humor škodolibě napalující "inteligenci" byl jednou z částí dadaismu, kam již zmíněná Mezihra patří. Vždyť Francis Picabia, jeden z předních členů tohoto hnutí, sepsal scénář, z něhož Clair abstrahoval a dotvořil ho. Vzniklo tak nečekané, mystifikátorské dílo, stavící hlavně na své briskní vizualitě, poezii plynutí. Facka pro všechny, kdo chtěly toto dílo interpretovat, zařadit, logicky vysvětlit. Styčné body se tu sice dají najít, přesto se jedná především o pocitovou záležitost. V "první části" můžeme spatřit samotného Picabiu, Mana Raye či Marcela Duchampa - svérázná grotesknost jejich výstupů pak rozehrává "druhou část" - pohřební. Vůz s rakví tažený dromedárem, za ním bizarně pochodující průvod. Vůz se dostane do zběsilé rychlosti, lidé za ním utíkají. Fantastické komično, které z každého záběru sálá, se později uplatnilo i v režisérových pozdějších filmech. (24.03.2004)

Šachová scéna se stala slavnou. Vidíme zde všechny nové technické výdobytky filmu, které byly v té době hodně napřed: zpomalené a retrográdní záběry, prolínačky stromů apod. Pohřební průvod veze velbloud, uteče jim, pronásledují ho...prostě bizarní. Vidíme s jako chutí chtěli autoři dada filmu naštvat publikum, zvyklé na tradiční narativní filmy. (30.11.2017)

Existuje názor, že Picabia a Duchamp z filmu udělali jakýsi nekrolog za Arthura Cravana, básníka boxera a synovce Oscara Wilda. Cravan, ztělesněné dada, učinil uměleckým dílem především sebe sama. Na útěku před zákopy první světové války se přes Španělsko a USA dostal až do Mexika, odkud chtěl na lodi doplout do Argentiny. Bohužel v listopadu roku 1918 při zkušební projížďce lodí beze stopy zmizel na moři a nikdo ho už nikdy nespatřil. Na břehu nechal svou těhotnou ženu Minu Loy. Ve filmu na Cravana zřejmě odkazuje několik scén: boxerské rukavice, šachisté spláchnutí vodou, papírová loďka, ženské oči prolínající se s mořem a celá scéna s rakví včetně jejího vyvrcholení. Na jednu stranu se mi zdá být celá ta cravanovská interpretace přehnaná, na stranu druhou ty odkazy tam jsou a jsou to jinak docela nevysvětlitelné metafory... (05.10.2016)

Po formálnej stránke revolúčnosti je to taký malý, farncúzsky "Muž z kinoaparátom" vyjadrujúci hlavne radosť zo života, hranie sa s rytmom, oslobodením pohybu od akýchkoľvek fyzikálnych obmedzení. Navyše v druhej polovici (naháňanie vozu s rakvou) vďaka až dadaistickému humoru je to aj veľmi zábavné. Nehovoriac o samotnom konci, v ktorom jeden z účinkujúcich prerazí filmové plátno s nápisom KONIEC, ale vzäpatí je niekým iným stiahnutý naspäť do sveta filmu, jasne mu tak naznačujúc, že jeho konanie je prípustné iba v intenciách filmového sveta, ktorého je Medzihra živou a nesmierne hravou esenciou. (23.08.2004)