Nepozemský cizinec

Vědci se snaží přijít na to, jak pomocí myšlenky cestovat do vesmíru a na jiné planety. Když se přiblíží přelomovému objevu, zasáhne neznámá síla a zastaví je. Příklad sci-fi, které se obejde bez speciálních efektů pro tento žánr typických. Solidní herecké výkony, nosná myšlenka, kdy podobnost s Lupiči těl je jen zdánlivá, napětí a tajemno. (18.02.2023)

To máte tak. Koukáte se na film, přemýšlíte nad dějem, snažíte se ulovit co nejvíc slov z rozhovorů (to když titulky nejsou) a najednou bác - bomba jak od Al Kájdy, podkreslená silnou hudbou, až vás z té změny zamrazí v kostech. A přitom je to vlastně prkotina, nepoužít chňapku. Jenomže touhle jak říkáte "prkotinou" se dostáváme na dostřel k jiné dimenzi a jádro čistokrevného oříška se začíná pomalu obnažovat.____ p6qwre má pravdu v tom, že se jedná o to nejlepší z britské (sci-fi) 60. let. Nemůžu ale úplně souhlasit s čistotou žánru sci-fi (tohle je totiž jasnej dramáč jen s prvky science fiction). Dál má ovšem p6qwre pravdu, kamera je inovativní, atmosféra přímo vynikající, obejdeme se bez triků a laciného strašení a přesto má divák chvílemi pocit, že by se v něm krve nedořezal.___Další příklad perfektní práce britských filmařů, kteří dokázali v šedesátých letech s poměrně nízkým rozpočtem vytvořit zajímavý příběh ohraničený přívětivou stopáží (do 80 minut!), kdy není čas na rozbředlé natahování v jiných případech od začátku ani nedovařené kaše. Naopak tohle je pěkně horká pecka a v mém žebříčku útok na TOP 5 GB 60´s. (25.11.2008)

Chce se mi napsat – příkladná ukázka toho nejlepšího z britské sci-fi 60. let. Jenže, těžko brát tento film jako příklad, když je oproti jiným klasikám úplně neznámý. Tématem Unearthy Stranger navazuje na paranoiu amerických sci-fi filmů z padesátých let – hlavní hrdina bojuje proti důmyslně skrytému nepříteli, kterým může kdokoliv z osob v jeho nejbližším okolí (klasickým příkladem je Invasion of the Body Snatechers, 1956). Divák (na rozdíl Johna Nevilla v roli Dr. Marka Davidsona) dostane příležitost nepřítele (from outer space, samozřejmě) odhalit velice brzy, to ale překvapivě vůbec neubírá na skvělé atmosféře filmu, spíš naopak. Za celých 78 minut zde neuvidíme žádné speciální triky, rakety, roboty, obří pavouky, výbuchy ani honičky v autech. Film stojí na zajímavém příběhu, přirozených dialozích, na dobu i žánr zajímavé kameře a především na velmi dobrých hereckých výkonech. Velmi příjemné překvapení! Tento film by si podle mne zasloužil stejnou pozornost, jakou mají v rámci britského sci-fi filmy ze série s profesorem Quatermassem. (13.09.2007)

Veľmi komorná britská sci-fi je zároveň aj britskou verziou Invaders of Body Snatchers, ale s úplne iným vyznením. A celkom prekvapivým, pričom jediným audiovizuálnym spracovaním sci-fi prvku je nepríjemná zvuková stopa. A úplne to stačí. Film sa dá chápať aj ako metafora večného boja medzi mužmi a ženami, viď záverečná scéna, ale pre vychutnanie si príbehu vôbec netreba nachádzať implicitné významy. Z britských príspevkov k paranoidnej mimozemskej sci-fi vlne je stále jasná jednotka Village of the Damned, ale Unearthly Stranger príliš nezaostáva. (30.12.2022)

Začátek vypadal zajímavě, jen jsem čekal, jak se vše vyvine. Pak ale přišly první scenáristické i režijní prohřešky, příliš přepjaté vedení herců, a ostatně i ty neustálé pokusy kameramana hrát si na Hitchockova kameramana mi přišly časem přitažené za vlasy. Úvodní část naštěstí obsahuje břitký britský humor, tlustý major neustále pojídající cukrátka má vtipné suché hlášky, ale jak se pozornost přesune na Davidsona a jeho ženu, začne se to táhnout jak převařené špagety. Hlavně tam máte na scéně v podstatě jen 4 lidi, a protože jste četli nějakou tu detektivku, je vám brzy jasné, kdo je vrah. Navíc mi tam chybí nějaký přesah. Jistě, zajímavé myšlenky, např. jestliže přijdou, tak aby mezi nás zapadli, budou muset dýchat vzduch, co my, chodit mezi námi, přemýšlet... Nebo i samozřejmě ona pointa nepointa (dva roky po Gagarinovi). Ale není toho příliš k přemýšlení. Vadily mi zdlouhavé a opakující se záběry, ale bez nich by měl film tak 45 minut. Inu a nejvíc mi vadil scénář. Když vedete příběh, musíte do skládačky zasazovat kamínky nejen opatrně, ale také tak, aby to tvořilo nějaké napětí. Jenže tady se vytvoří napětí, skočí se v čase, což poznáme až později, a jede se odznova a znovu se buduje jakési napětí. Jenže se stále točíme v kruhu, dialogy jsou stále stejné, teorie se opakují, nových odhalení příliš mnoho není. Gabriella Licudi, představitelka Julie - její hysterické herectví mi přišlo chvílemi až otravné. Navíc pan kameraman získal zálibu v jejích překvapených doširoka otevřených očí, a při asi pátém záběru už to přestalo být vtipné. (23.09.2013)