Lidé deště

Moc jsem od toho nečekal, neboť z Coppolovejch nejstarších filmů jsem nebyl zrovna dvakrát nadšenej, ale tohle se mi fakt líbilo a moc. Už tady je vidět ta Coppolova brilantní režie a to nemluvim o hereckejch výkonech - Shirley Knight a Robert Duvall zahráli dokonale, ale to neni ještě nic proti tomu, co tu předvádí James Caan. Jeho výkon je fakt famózní a možná bych řekl, že i nejlepší v jeho kariéře. Prostě moc příjemná záležitost. (26.02.2007)

Nezvykle poetický Coppola se nebál ani tragického konce své road movie. Na moje gusto je málo přítomen Duvall, ale ostatní hrají, jak je u Coppoly zvykem, také výborně, takže jsem ochotna se s tím smířit. Příběh je jednoduchý, jak už je u tohoto žánru zvykem. Rozhodně však není hloupý a zručný scenárista Coppola nám během jízdy vrství do cesty několik velice zajímavých postav. Tou nejdivočejší je zřejmě policista, byť je oficiálně za blázna uznán pouze Smrťák. Dlužno dodat, že ta záhadnost Duvallovi sluší. Coppola nezanedbává ani formální stránku filmu a místy se mu daří připravit divákovi velmi sympatické audiovizualní orgie. (15.07.2019)

Citlivý film o jedné malé vzpouře proti dosavadnímu způsobu života vyznívá v Coppolově inovativní režii a křehkém hereckém půvabu Shirley Knight pro mě daleko zajímavěji a poutavěji než tematicky spřízněné Malé životní etudy. Velice dobře chápu, proč to ve své době propadlo. Amerika ještě nebyla připravena na tak masívní nástup skutečně "invenční" režie (inspirované evropskou novovlnnou estetikou civilismu a oddramatizovaní), kontrapunktickou montáž a jemnou hru s předivem intertextových odkazů. Za pár dolarů, s hrstkou známých a kamarádů natočené klíčové dílo Nového Hollywoodu. Možná ne tak precizní a profesionální jako Absolvent, ale z historického hlediska neméně důležité. (05.03.2007)

Jeden z několika odvážných filmů, které na konci 60. let v podstatě zachránily Hollywood. Třebaže je hlavní hrdinkou žena, její nelichotivé vykreslení neodpovídá mé představě o „ženském filmu“. Natalie zbaběle utíká před zodpovědností, nechce se na nikoho vázat, chce být sama, chce být volná. Ale co dál…? Dnes působí lidé Deště dosti ošuntěle a všedně, ale tehdy vážně nebylo obvyklé, aby režisér společně s kamerou a cca dvacítkou dalších nadšenců vyrazil z východního pobřeží Států na pobřeží západní a po cestě natáčel na místech, která mu přijdou vhod. Už zde jsou patrny znaky Coppolovy mistrovské práce s mizanscénou (zrcadlová scéna) a jeho záliby v paralelním nahrávání vícero zvuků (nechává mluvit i čtyři postavy najednou), kterou posléze rozvinul v Rozhovoru. Jednoduchý příběh již poněkud vyčpěl, zbytek bych ale pro jeho relevantní postavení ve filmové historii nezatracoval. 75% (21.08.2009)

Napodruhé to ve mně zanechává mnohem příznivější dojem. Asi to bude tím, že jsem to tentokrát neprospal, zvláště když se příběh vpodstatě začíná rozjíždět až ve druhé polovině filmu. Lidé deště jsou zdařilou studií lidského strachu ze zodpovědnosti, ale také klasickým příkladem road-movie. Scénář se Coppolovi velmi povedl, film není obsahově prázdný, ale nabízí celou řadu myšlenek, je o čem přemýtat... Líbilo se mi využití flashbacků a taktéž nevyhnutelně dramatický závěr. (26.02.2007)