Svatá hora

Moje první a zároveň asi také poslední setkání s Alejandrem Jodorowskym. Kupa beznohých a bezrukých zrůd, hoven, prcajících zvířátek a dalších zhovadilostí zaobalený religiózními symboly, které šly naprosto mimo mě. Dokoukáno rychloposuvem. Chápu, že pro někoho může být sledování Holy Mountain zážitkem srovnatelným s požitím LSD, ale pro mě to byl jeden dlouhej zkurvenej, koncentrovaně nudnej, zlej sen. (28.06.2009)

Upřímně jsem od tohoto filmu čekal víc.První hodina mně moc nebavila,ale druhá polovina mi přišla mnohem lepší a proto dávám čtyři hvězdičky.Původně jsem si to ani netroufal hodnotit,ale pak jsem měl jasno.Obdivuji režiséra,že se to rozhodl natočit.Film dokonale pojednává o stavu dnešní společnosti a to docela drsným způsobem.Ale po shlédnutí filmu Begotten jsem asi čekal něco lepšího. (16.11.2013)

Závěrečný podvod na diváka si přímo říká o vyvolání diskuze o realismu předkládaném filmovým médiem. Jodorowsky kritizuje skutečnou společnost a masová média pomocí prvků naprosto se vymykajících představě o reálném světě, přesto se divák cítí závěrečnou konkluzí podveden. Divák přijímá Jodorowského surrealistickou vizi za reálnou - neexistuje žádné plátno, žádná promítačka, jen film a my. Hranice jsou smazány, okolní prostředí neexistuje. Otázkou je, zda my jsme ve filmu nebo film v nás. Je zajímavé, že se dostáváme k realitě blíže v surrealistickém snímku než ve "středoproudém dramatu ze skutečnosti". Intenzitou k podstatě! (09.02.2011)

Z počátečních rozpaků a obav, že to bude neúnosně náročné (z hlediska extrémně kontroverzního výběru forem symbolů) se můj postoj začal pomelu měnit ve fascinaci a souhlas (co se týče nějakého vnitřního mystického naladění). Váhám mezi plným a skoro plným hodnocením, asi si to budu muset pustit ještě jednou. Ale termín iniciační film je imho více než výstižný. (A taky si myslím že bez alespoň obecného přehledu ve východní a západní mystice, okultismu, alchymii, astrologii, apod... je ten film pro diváka takřka nečitelný). (17.09.2010)

Po dvou celkem dobrých zkušenostech s díly Alejandra Jodorowského (Svatá krev, Vyměněné hlavy) jsem se cítil připravený na jeho údajný opus magnum Svatá hora. Stejně jako v Krtkovi, opět tady si Jodorowsky dělá všechno sám - režii, scénář, hudbu a zároveň hraje hlavní roli jakéhosi spasitele, co chce být Bůh, teda jeden z Bohů. Jak mi tady jeden nejmenovaný uživatel v komentářích osvětlil - Jodorowsky se těmito filmy snažil dosáhnout osvícení. Ha ha ha, no dobře, zklidním se. Nemůžu se nevyvarovat srovnávání s Krtkem, ty dva filmy jsou hodně podobné. Svatá hora je oproti němu mnohem víc bizarnější a nechutnější, ale na druhou stranu, není tak narcistická. Každopádně, víc se mi líbil Krtek. Tady už totiž není ani minimální děj, záběry působí ještě nahodileji, než v Krtkovi a taky je to zbytečně nechutné. Jodorowsky je fakt úchyl a to, že tu v první polovině předá pár zajímavých myšlenek, ten jeho film vůbec nezachraňuje. Rozhodně se to někomu bude líbit, ono těch 79% tady je hodně, ale aby se to líbilo i mě, musel bych se asi něčím hodně zdrogovat, jinak bych to už znovu nedal. Je to strašně otravné. 2* (25.08.2019)