Svatá hora

Odlišnost, experiment, satira, Jodorowsky. Čtyři klíčová slova, jež by jste měli znát ještě před tím, než si Holy Mountain pustíte. Pokud nebudete dostatečně ozbrojeni (a obrněni), stejně jako já, může se stát, že Holy Mountain úplně nedoceníte. Tenhle experimentální a hodně odlišný způsob vypravování mi moc nesedí, vše působí tak chladně, odtažitě a nepěkně, že nedocením ani pár skvělých nápadů. U mě má tedy Alejandro Jodorowsky zatím průměrné hodnocení, uvidím po shlédnutí dalších jeho filmů, jestli se dokážu naladit na jejich vlnu a poté možná snímek přehodnotím. (27.07.2007)

Alejandro Jodorowsky je patrně psychopat, kříženec mezi markýzem de Sade a Ivem A. Bendou. Obrněné žáby, ukřižovaná jehňata, zmrzačení trpaslíci a šukající krávy patří mezi ty normálnější věci, které jsou zde k vidění. Přestože to má skoro dvě hodiny a nevšiml jsem si ničeho, čemu by se dalo říkat děj, díky neustálému přívalu bizarností jsem se vůbec nenudil. Film je taky docela legrační, i díky mizerné špangličtině všech zúčastněných a montypythonovskému konci. Dalo by se říci, že se mi to jistým perverzním způsobem líbilo, asi bych se měl nechat vyšetřit. K plnému docenění tohoto svatého díla bych ale asi potřeboval mít v těle víc drog... (29.03.2005)

A teď něco úplně jiného. Jako bych viděl pomrkávat Monty Pythony zpoza Jodorowského Svaté hory. Alejandro je šílenec, o tom žádná, jenže i pořádný maglajz se může v hlavě uhnízdit nadobro a vytvářet si svoje další vlastní cestičky kdyby a proč, což se mi líbí. Stejně tak i ta absurdita obrazů, výjevů a událostí, které možná o něčem určitém jsou (anebo taky o ničem), ale záleží jen na mně, jak moc uzdu své fantazie popustím .. (27.08.2014)

Sami si po dopozeraní odpovedzte, čo to malo byť... Alternatívny biblický príbeh? Vizuálne podobenstvo schizofrénie? Znáška nezmyslov vyšinutého psychopata? Nezabudnutelný umelecký skvost, aký sa len tak ľahko nevidí? Trápna a šokujúca nechutnosť? Fascinujúce a podmanivé? Morálne a myšlienkové posolstvo? Filozofické dielo plné latentných ideí? Umelo šokujúca exibícia a kontroverzia namysleného kvázi-umelca? Bizarné panoptikum bez hlbšieho kontextu? Číri neo-surrelizmus v priamom prenose? Bláznivá komédia pre pacientov psychiatrických ústavov? Sci-fi meditácia? Je Jodorowski hyper-mega-cvok, pre ktorého sú filmy nutnou katarziou jeho zvrátenosti alebo je to génius, ktorý si zaslúži úctu a obdiv?...Jedno je isté- na tento snímok tak ľahko nezabudnete!!! (25.03.2006)

V jednu chvíli jsem si říkal, že se tento výtvor absolutně nedá hodnotit, nicméně když jsem dal Mezihře a Andaluskému psovi pět hvězd, těžko sem mohu vložit jiné hodnocení. Podobně jako u Mazací hlavy (kde to přiznal i sám Lynch) neexistuje jednotná interpretace, příběh je neschopen jakéhokoli převyprávění - obsahuje mnoho uměleckých, politických či emperických vlivů, postupem času se mi Jodorowského opus magnum asi nejvíce vykrystalizoval jako na orwellovská utopie, která kritizuje podobným stylem jako Šlépěje Jakuba Demla - věřím, že českému spisovateli s povahou Mrzouta ze Šmoulů by dílo padlo do oka. Nacházím zde reflexe květinové revoluce, hnutí hippies, fašistického Německa, vojenské diktatury, kubánské politiky, mayské kultury, vykládání karet, hinduismu, křesťanství, experimentální erotiky a samozřejmě nesmí chybět synagoga s kulisami podobnými těmi ze Studia Kamarád či Kuřátek. Stejně tak přemýšlím nad tím, co všechno Alejandro viděl či četl - chtěl bych být v biografu a sedět mezi Kubrickem a Lynchem, zajímaly by mě glosy Buňuela, Felliniho nebo Argenta, určitě se zde inspirovali také pánové Tarantino, Tsukamoto nebo Vorel (trpaslík kouřící THC), během projekce také padla jména typu Breton, Beckett, Klíma, Dalí, Munch... a aby toho nebylo málo, některé situace jakoby pan režisér konsultoval s Monty Pythony či Milošem Macourkem. Celé to ale není nějaký sled nesouvisejících scének, kdy by si tvůrce říkal - "tak, a teď slepím kanagonem brýle s mixérem a budu to považovat za umění", film obsahuje základní dějovou linku a je syntetický v duchu základní definice filmu. Ač gradace v závěru trochu zvolní, je i tak užitečné sledovat každé políčko, jelikož, jak už jsem naznačil rozsáhlým výčtem jmen výše, každou chvíli se mění vnímání celku jako takového. Stejně bych se vyjádřil o závěrečné pointě, která převrací smysl uplynulých dvou hodin. Občas jsem si tedy nebyl jist, co s tím, ale už od circa páté až desáté minuty filmu mám jasno, že od této chvíle budu místo "Co to je?" říkat "Svatá horo!" - tak výrazně se vryl tento chilský tvůrce do mé paměti. P.S. Nevěřím, že Tetsuo nastavenou laťku překoná. (22.05.2010)