Svatá hora
-
La montaña sagrada
-
The Holy Mountain
-
The Sacred Mountain
-
Svätá hora
Drama / Fantasy / Experimentální
Mexiko / USA, 1973, 114 min
Česko-Slovenská filmová databáze
V kinech
od:
uglug
První půlka brilantní skvost! Druhé půlce chyběla nápaditě strukturovaná kompozice, která tvořila hlavní gró té první a dělala z každé scény surrealistický zážitek. Druhá půlka, podle mne, pak dále postrádá nadsázku a vtip té první, díky čemuž z "pane jo" efektu se pomalu přechází do "nuda" módu. Celý film je čistě osobitou záležitostí, která nutí každého hledat si za vším svůj vlastní smysl. Škoda, do 75. minuty jasných 5*.. v součtu se zbytkem za mne pouze 3.(10.6.2013)
kitano
Iked zaver filmu naznacuje Jodorovskeho slachetnu myslienku, po onom skutocne neuveritelne bizardnom priebehu mi zaver pripadal skor ako vtip, vystrelok. Tak ci tak, bolo velmi zaujimave sledovat, akym bujnym, posobivym sposobom dokaze niekto vytvorit satiru o ludstve ako takom. Bohata vyprava dala vzniknut skutecne nadhernej vyzualnej stranke (hudba je taktiez na vysokej urovni) a ta spolu s Jodorowskeho zivocisnou fantaziou pripravila naozaj nezabudnutelny zazitok pre oci. Pochopit vsak niektore bizardne symboly a metafory je hadam nemozne. Holt, kluc k niektorym hadankam si ukrivaju hlboko v hlave samotny reziseri. A aj v tom je velke caro :) . (7.5/10)(7.1.2008)
HAL
Psychedelicky symbolická alegorie na náboženství a moderní společnost, tedy spíše surrealistická satira na ni. Brutalita Hyeronyma Bosche potkává zfetované sedmdesátkové New Age, a geniálně vypointovaným poselstvím na konci vše bourá v duchu krásně trololo postmoderny. Jodorowski je fantastický magor. 8/10(4.3.2019)
Jansen
V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život.(23.2.2008)
PollyJean
Marný pokus aspoň o vzdálené popsání obsahu, pokud možno bez spoilerování: První třetina je naprosto okouzlující, plná barev, nečekaných scén, šokujících i jakože-šokujících záběrů a satirizujících výjevů. Co proto zde dostává zejména církev, nebo spíš okázalé projevy zbožnosti typické pro Jižní Ameriku (výroba Kristů, biskup s Kristem v posteli, "dívky" na mši atd.). Pak se "hrdina" dostane k "Mistrovi" a objeví se nové postavy. Děj zpomalí, začne se dlouze vysvětlovat, obraz najednou hlavně ilustruje text a film se lokalizuje v čase - občas až příliš adresné ironizování soudobé morálky, politiky apod. (ne, že by něco z toho nezůstalo dodnes aktuální). Základní znalosti alchymie, astrologie a mystiky hlavně v téhle části nejspíš dost zjednoduší čtení příběhové linie a pomohou vychutnávat početné obrazové žertíky. Třetí část se naštěstí zase rozběhne trochu barvitěji - skupinka postav se vydá na cestu ke Svaté hoře. Je třeba projít mnoha očistnými procesy (dojde na scénky absurditou občas připomínající Monty Pythony a občas šokující surrealistickým (rozhodně by stálo za to porovnat film s předlohou, i když René Daumal a Le Grand Jeu souvisí se surrealismem jen velmi volně) dnes už spíš staromilsky působícím stylem - už ten repertoár snů (nebo snad traumat?) několika postav ke konci filmu), aby nám všem na závěr mohl být "stržený závoj z očí" - velmi žertovným způsobem, bourajícím dosavadní iluze, ale v rámci "děje" vlastně zcela zákonitým. Je velmi dobře, že existují i takové filmy (kdy film sám není cílem ale pouhým prostředkem vyjádření), i když si moc nedovedu představit, že by něco podobného mohlo vzniknout i dnes. Nejspíš by na to autor nikdy nesehnal peníze a určitě by ho v půlce natáčení (asi i dřív, viz leguáni vs žáby) zlynčovali ochránci zvířat, kterých se ve filmu objevuje hojné množství (zvířat, ne ochránců) a s některými opravdu není zacházeno moc hezky (na druhou stranu nutno uznat, že do lidí se tu střílí mnohem častěji, ale ochránci lidských práv ve filmu zatím nejsou tak vlivní). Doporučení: nebrat to, co vidíme, až tak vážně – viz taky motto v úvodu autorova životopisu.(4.12.2012)