Svatá hora

OK-po dvou letech jsem do toho skočil znova a musím svůj původní postoj trochu poupravit(tozn. přepsat koment.).. Holy Mountain je extrémně ambiciózní a myšlenkově náročný projekt, který ale Jodorowsky neukočíroval a vzhledem k rozsahu bych řekl, že ani nemohl. Sám Jodorowsky někde řekl, že HM je jakýsi záznam jeho vlastní cesty za "poznáním" skrze všemožné teorie, systémy a praktiky. Údajně byl toho všeho tak plný a tak zapálený, že vážně doufal, že tenhle film se staně jakousi svatou univerzální příručkou k osvícení. Tahle ambice však v průběhu natáčení padla, protože Alejandro došel k názoru, že systémy vedoucí k osvícení jsou chybné a zavádějící. A právě tenhle názorový rozkol je ve filmu citelný a značně jej tříští. Nakonec je to sice pořád fascinující cesta za poznáním, ale je to znatelně nesourodé, roztahané a divák má pocit, že je nehezky tahán za nos. Navíc Alejandro velmi osobitě a svobodně(to já cením) patlá jeden obrazový symbol vedle druhého podle nějákého svého vnitřního vzorce, ale ve výsledku aby se pak čert vyznal.. Nakonec jsem to teda pobral lépe než před lety a vlastně se mi to líbilo, ale ty tři rudé tam nechám, jsou to tentokát sice hodně silné 3 pošilhávající po přírustku, ale vzhledem k mnohem silnějšímu a povedenějšímu El Topu a perfektnímu Santa Sangre musím na třech zůstat. Edit= Né tak nemusím... Tentokrát jsem si to pustil tak trochu jako background a až mě udivilo kolik nových věcí mi stihlo docvaknout, kolik nových vtipů jsem pochopil, kolik myšlenek zachytil.. Pořád jsou tam hluchá místa ale to je spíše v nevyvážené dynamice než obsahu.. Čím víc toho člověk rozklíčuje, tím více se oťukají a ohladí některé rušivé hrany. Stává se mi z toho taková hra a jsem zvědavý jestli to pro mě jednoho dne bude čitelné v celé své hloubce a já budu moct přidat i tu pátou hvězdu. (22.02.2011)

Film, jenž se přizná sám k sobě, změní svůj konec v počátek, a stane se tak sám mýtem, který zpodobňuje i vytváří: oba stojí na retroaktivním sebezapomnění lidstva, které tkví v jediném – zapomínání fikce, kterou tvoříme, a vydávání jí za realitu, do které se rodíme. Fikce a mýty se rodí jedině zpětně, dnešek plodí Kristy takové, o jakých sníme, a proto závěrečná metafikční katarze otevírá divákovi dvě iniciační cesty: jednak nezapomínat, že film není nikdy než jen hrou a stínem, byť by dvě stě let buržoazní ideologie „Realismu“ vydávala svoji stínohru za okno do skutečnosti; ale hlavně nezapomínat, že konec tohoto filmu je počátkem dějin, jež žijeme, tak jako si každá společnost zpětně fabrikuje mýty vlastního počátku, jimiž se chlácholí na cestě do hrobu. Kolektivní nevědomí se tu nezračí právě proto v ničem jiném, než trochu paradoxně pro čítankového Junga, k němuž ostatně Jodorowského vztah později zaslouženě zvadnul, v tom, že je v dějinách neustále měněno a pokud je v jeho odpudivé přitažlivosti něco vidět, tak jen to, že touha zároveň přitahuje i děsí a bolí i když ukájí: citát Josepha de Maistre „každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží“, lze změnit na „každá společnost má takové mocipány, po nichž touží“, ovšem pouze s vědomím toho, že nevědomí lidí je nutí zapomínat toho, že rubem jejich touhy po spravedlnosti, vznešenu a životě jsou obscenita čiré moci, exkrementy a smrt, které u jejího zrodu vždy neodvratně stály. A tak je mají, od počátku všech věků každou vteřinou, i dne 6.12.2020, i dne… (06.12.2020)

V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život. (23.02.2008)

Tento film bude pro mě navždycky nejvlivnějším filmem. K filmu jsem se dostal skrz kamaráda a během dvou měsíců jsem Svatou horu zhlédl pětkrát. Tento film má podle mě pro káždého co říct. Ano je technicky možná průměrný, ale *spoiler* to je taky jedna z jeho myšlenek *spoiler*. Svatá hora je opravdu dvouhodinové myšlenkové putování na svatou horu sebe sama. (25.04.2020)

Trip z rodu Podivných. Pan režisér je blázen, nebo vizionář, nebo nejspíš obojí. Třeba smutní nad těmi, kdo jeho práci nechápou a nebo má nepokrytou čurinu z hledačů symbolů, které tahle halucinace ani neobsahuje. Ono hovno ve skle bývá občas opravdu jenom hovno ve skle. A mě je to popravdě řečeno zcela šumák. (10.01.2012)