Samaritánka

Po dlhom čase som sa vrátil ku Kim ki Dukovi. A priznám sa nie som z toho dva krát nadšený. Síce je príbeh lyrickejší a myšlienkovo formovateľnejší ako jeho prvotiny, ktoré boli len exibíciou násilia a sexu, ale namiesto meditatívneho účinku 3-Ironu, alebo Jari, lete...., je toto len sled dobrých nápadov uväznených v bezduchej forme preplnenej akože „významami“, ale v konečnom dôsledku je to omnoho priamočiarejšie, než ako sa to snaží divákovi nahovoriť. Je to o strate nevinnosti, samote a o zmierení. Tieto aspekty Kim, ale podkladá pred diváka veľmi ťažkopádne. Stále ho mám rád a stále si užívam jeho postavy aj mieru násilia a divnosti akou prezentuje svoj výrazný rukopis. Len v tomto prípade som bol asi nastavený trochu inak. V jeho tvorbe sa jedná o skrz naskrz priemerný film. (17.07.2014)

Navzdory závažnosti tématu (dětská prostituce, kam až je schopna zajít otcovská láska, omluvitelnost přílišné brutality apod) působí Samaritánka místy až příliš banálním dojmem. Nepřesvědčivě, hloupě... Obě herečky v hlavních rolích jsou vyloženě nesnesitelné, Mužští herci zachraňují, co se dá, to samé platí o humoru, kterého je tu ovšem možná více než by bylo zdrávo (a nejsem si úplně jistý, jestli některé scény opravdu měly být humorné) a nakonec i několik úchvatných pasáží (především závěrečná automobilová "honička". Na to, aby ve vás vzbudila nějaké hlubší emoce, ovšem působí Samaritánka až příliš chladně, (29.08.2006)

Po první půlhodině jsem se litoval, jakou že to mám smůlu a v životě jsem nepotkal dvojici podobně altruisticky založených dívek, jako jsou Jae-young a Yeo-jin, ale následná rozezlená reakce milujícího otce na počínání jeho dcery mne vystrašila natolik, že jsem myšlenky na asijské středoškolačky okamžitě pustil z hlavy a inspirován skvěle nasnímanými exteriéry (a podmanivou hudbou, která pohled na ně podbarvuje) jsem se začal těšit na procházky podzimní krajinou. (05.09.2009)

Po filmu „Drsňák“ další zvláštně zpracované téma prostituce. Dvě školačky, ta jedna vydělává a dokonce jí to baví. A druhá sjednává schůzky, drží kasu a dává pozor na policejní kontroly. Po té, co „ta v terénu“ vyskočí před policií z okna a následně umírá, vydává se její přítelkyně po stopách klientů s jedním zásadním rozdílem, za sexuální službu si nejenom nic neúčtuje, ale naopak vrací již dříve vydělané peníze. Holčička, která doma spí s plyšovým medvědem a přes den dělá muže „šťastné“.. a její bezradný otec, který potřebuje vybít to své zoufalství, které před dcerou skrývá. Ki-duk Kim mě často svým pohledem na svět děsí, vždy překvapuje, ale i podivně přitahuje. P.S. Nádherný záběr na posezení v parku vedle šesti modrých sedících soch. (11.12.2005)

Scénář: Ki-duk Kim .. IV. Můj čtvrtý Ki-duk Kim a první čtyřhvězdičkové hodnocení. Konečně, film je uvěřitelný, postavy spolu mluví, nejednají nereálně či jinak nelogicky. Příběh vypráví o dvou školních kamarádkách, které si vydělávají na vysněný let do Evropy prostitucí. Yeo-jin se stará o tu administrativní část věci, Jae-young o samotné styky s muži. Vše funguje víceméně bez problému, až do dne, kdy po nehodě jedna z dívek zemře. Následně na to se Yeo-jin rozhodne všechny vydělané peníze vrátit, jelikož společný sen se rozplynul. Vše jde podle jejího plánu, bohužel na její aktivitu přijde její otec. V tuto chvíli film získává další rozměr a ke konci, zejména prostředím, mírně připomene Sympathy for Mr. Vengeance. Myšlenek lze ve filmu najít několik, stejně tak protikladů jako je štěstí, porozumění, beznaděj, zoufalství či morálních poselství. Po formální stránce snímek nezaostává za předešlou tvorbou. Kamera je špičková, kompozice obrazů propracovaná a hudba líbivá. Jako celek podmanivé a hluboké. Poprvé co mi Ki-duk Kim něco svým filmem dal. (13.03.2006)