Aelita
Aelita: Queen of Mars
Obsahy(1)
Aelita je považovaná za prvý sovietsky sci-fi film. Príbeh začína v decembri 1921, na začiatku NEP - Novej ekonomickej politiky. Záhadná rádiová správa obieha po celom svete a medzi inžiniermi, ktorí ju dostali, je aj Los, hlavný hrdina a jeho kolega Spiridonov. Aelita je dcéra Tuskuba, panovníka totalitného štátu na Marse, v ktorom je pracujúca trieda odstránená do mraziacich boxov vždy, keď nie je práve potrebná. Aelita môže cez teleskop pozorovať Losa na Zemi. Po vražde svojej manželky Los prevezme identitu Spiridonova a postaví vesmírnu loď. S revolucionárom Gusevom odletí na Mars, kde sú následne pozemšťania aj s rebelujúcou Aelitou na príkaz diktátora uväznení. Gusev a Los začnú proletárske povstanie a Aelita sa ponúkne viesť revolúciu, no potom vyhlási vlastný totalitný režim. Los je šokovaný takýmto vývojom, snaží sa Aelitu zastaviť a vtedy sa realita a sen spoja a Los zistí, čo sa v skutočnosti vlastne stalo... (matriosa)
(více)Recenze (35)
Ať žije Svaz sovětských socialistických republik Marsu! Nejvíc sci-fi na celém filmu mi přišla pasáž s proletářskou revolucí na Marsu a kamarádství soudruha Lose/ Spiridonova a "soudruhů Marťanů", to vše za zvuků Internacionály, to se jen tak někde nevidí...ještě, že se pak Los probral a šel dělat nějakou "opravdovou práci"... ()
Aneb pokus o nastoleni komunistickeho puce na Marsu. Trochu naivni dilko, ovsem s bohatou a napaditou vypravou. ()
len nevim odkial autor popisu tohto filmu zobral ze ma 67 minut, ked moja verzia mala okolo 110 minut ()
Ano, je to sovětské scifi, takže to asi bude obsahovat ideologické narážky. Co jste čekali? Ale když se trochu uvolníte, užijete si slušné scifi s netradiční a překvapivou vizualizací a kostýmy. ()
Staré němé filmy mají dnes své kouzlo. Tohle sci-fi je spíše dokumentem o poměrech panujících v SSSR na počátku sovětské éry. Dobře tu dobu ve svých knihách popsal M. Bulgakov. Scény z Marsu se odehrávají v úchvatně naivních dekoracích. Marťanský vynálezce musel být fakt borec: smontoval pár skleněných jehlanů a přístroj ukazuje život na Zemi tak dokonale, jako kdyby to filmoval dron. Přesto tam ještě mají zaostalé kapitalistické zřízení, i když vlastně ne až tak moc zaostalé, když přišli na myšlenku hibernace nepotřebných pracovních sil – čili zřejmě nezaměstnaných; aspoň se ušetřilo na dávkách. Vlastní let Rusů na Mars začíná až asi po hodině filmu. Marťani chtějí raketu sestřelit, aby na jejich planetu nezanesla myšlenky socialismu. Bude na Marsu obdoba VŘSR? Není to všechno jenom sen? Nutno vidět! ()
Hodnotím film, kdybych hodnotil jeho "poselství", bylo by to hodně jiné hodnocení. Viděl jsem pouze verzi trvající 81. minut a jak zde čtu, je to velká škoda. Nezkrácenou se pokusím sehnat a komentář případně přepíši. Překvapil mě náročnější příběh, vlastně v této zkrácené verzi až příliš náročný. Všechno bylo podivně propletené a rychlé. Ve filmu je více titulků, i přesto jsem se v něm občas ztrácel. To, že se až tak nejedná o sci-fi mi nevadí, ono dění na Zemi je zajímavé dost a když už se dostaneme na Mars stojí to za to... Architektura, kostýmy a celkové výtvarné pojetí filmu je velice povedené a i mně připomínalo slavného pana Mélièse. Krom té skoro závěrečné scény, která je poněkud úsměvná, (možná spíš úsměvně zvrácená) je opravdu povedené zde mnohokrát opěvované "ukládání dělníků ke spánku". I herecky je Kráska z Marsu na slušné úrovni, chyba je pravděpodobně jen v té zkrácené verzi, co jsem viděl. 60% ()
Svaz marťanských sovětských socialistických republik :-) To mě dostalo! ()
Inženýr Loss, snící o Marsu, a jeho věrná manželka Nataša, šmelinář Erlich, kradoucí cukr ze společných zásob, hrdinný rudoarmějec Gusev, běhající v ženských šatech, marťanská královna Aelita, která Marsu vlastně nevládne ("Ty panuješ, ale vládneme my!"), a další bizarní postavičky ve filmu, který je tak žánrově neuchopitelný, až se mu nabízí statut kultu. V úžasu jsem strávil 111 minut této fascinující podívané plynule přecházející mezi hard sci-fi, milostnou romancí, společensko-kritickým dramatem a budovatelským eposem a užíval si všechny scénaristické kličky, které děj Aelity nabízel. Zmínku si určitě zaslouží i výprava scén z Marsu, kulisy i kostýmy, navrhované špičkami tehdejší sovětské kubofuturistické avangardy v čele Annou Exnerovou a Izákem Rabinovičem, inspirující i Langovu Metropolis. ()
Film, který odpovídá duchu doby. Z dnešního pohledu stojí za zmínku už jen velmi podařená výprava, zbytek je podstatně slabší. Přesto jde svým způsobem o unikum - sci-fi v době, kdy se plánovalo jen na 5 let dopředu... na druhou stranu nelze vidět v obyvatelích Marsu alegorii na kapitalisty. ()
Poměrně propracovaný scénář. V závěru revoluce na Marsu. Konec snění, čas věnovat se skutečné práci! ()
Zase spousta nepodstatných věcí mimo hlavní osu. To mne irituje i u dnešních filmů. Když se však děj občas přenesl na Mars, tak to bylo alespoň zajímavé stavbou a kostýmy. Měl jsem španělskou kopii, kde byl překlad titulků dosti zmatený. Zato snímek vhodně doplnili hudbou. Kráska z Marsu mi stále připomínala zamračeného chlapa, nemohu si pomoci. Zda to byl úmysl či ne, to neumím posoudit. Takže ani na druhý pokus mne film nezaujal, a naopak utvrdil v tom, že šlo o ruskou sociální studii za sci-fi neumětelsky maskovanou. Přesto však dávám nějaké ty plusové body za již výše zmíněné scény z Marsu. A za ten revoluční konec, kde jsem skoro brečel smíchy. ()
Zajímavý snímek, u kterého je potřeba předem vědět, že sci-fi je tu opravdu maličko a slouží jen jako vedlejší linie příběhu, který se zaměřuje na manželský pár žijící v Moskvě v roce 1921, kdy on je vědec toužící letět na Mars, zatímco ona pomáhá v centru pro uprchlíky. Je tu několik vedlejších postav, které mají vlastní příběhy a až po nich je věnován čas Marsanům a jejich královně Aelitě, která mi hrozně moc připomínala Fridu Kahlo. Propaganda a politika je tu pouze okrajově a stejně tak se na "nepřátele národa" neukazuje tak okatě jako v jiných sovětských filmech. Přesto se mi mnohem víc líbil o šest let starší dánský snímek Cesta na Mars. ()
Pi.ovina na KVADRAT!... ()
Jakov Protazanov, využívajúc teatrálnu štylizáciu, ktorú objavil počas exilu po roku 191,7 usmernil polemiku, či sa jedná o nehanebnú kombináciu propagandy s dobrodružstvom, s humorom, keď náhodný astronaut Nikolai Zeretelli vedie revolúciu proti tyranskej kráľovnej Marsu (julia Solnceva). Herecké výkony sú energické, satira zaručená avšak najväčší dojem robia expresionistické kulisy Isaaka Rabinoviča a futuristické kostýmy Alexandra Ekstera. ()
Mám slabost pro němé (převážně expresionistické) filmy, ale tento je zdaleka nejslabší ze všech, které jsem zatím viděl. Neiirituje mě ani tak povrchní propaganda, jako spíš odfláknutý scénář a všeprostupující nuda. To, co se dle názvu může jevit jako hlavní zápletka (marťanská princezna), zabírá v celém filmu všeho všudy pár minut a nakonec se stejně ukáže být jen snem, hlavní těžiště pak tvoří vyšetřování krádeže cukru a žárlivé scény misogynního hlavního hrdiny - inženýra, který během filmu stihne zavraždit dvě ženy (vskutku netypický socialistický člověk). Celkovou marnost nezachrání ani komická figurka neschopného detektiva, který tomu všemu jako jediný propůjčuje určitou životnost. ()