Režie:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(více)Recenze (16)
Jak již napsal molotov z filmu se jistě dalo vytěžit více a na to jak sem se hodně těšil, jsem byl z první poloviny dost zklamán. První hodina filmu je taková dost pomalá bez vážnějšího momentu, kde jsem postrádal jakékoli emoce, jen prvních 15 minut je dost silných. U druhé poloviny to bylo lepší, ale příběh se stal takovým dost cestovatelsky a citově rozházeným, sice jsem nevěděl co se může stát a jak vlastně Seung-jae dopadne, ale rozhodně to nebylo špatně udělané a jako melodrama na mě Man Who Went to Mars hodně zapůsobilo, hudební doprovod se povedl opravdu dobře a stejně tak i hodně citově založený konec, který byl doslova přenádherný. May celý film rozebrala do podrobna a vystihuje ho více než přesně. 80 % ()
Mírné zklamání. Po těch nadšených ohlasech jsem čakal víc. Příběh naprosto standardní, technické zpracování průměrné. Nejvíce na celém filmu se mi líbili poetická místa (hlavně v závěru), která byla naprosto okouzlující. Bohužel hlavně v úvodu (celá první hodina) mě díky svému rozvláčnému tempu a téměř žádným výraznějším momentům film lehce nudil. Bráno jako celek jde určitě o nadprůměrný film a rozhodně ho doporučuji, ale mohl být ještě mnohem lepší, stačil by lepší scénář. ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
V poslední době se na jihokorejské filmy dívám jen střídmě, a to nejen proto, že už jsem z nich viděla velkou většinu (samozřejmě myslím z těch, které mě lákají), ale také proto, že jak napsal tombac, jsou podobného rázu. A ač se mi většinou i přesto líbí, přece jen bych se na ně nedokázala dívat v jednom kuse, protože mě už do té míry omrzely. Na skutečně dobrý film se totiž nedá narazit tak často, aby mě naprosto okouzlil, a zrovna A Man Who Went to Mars se mezi ně rozhodně řadit nedá. Ano, první polovina mě bavila, pomalé tempo mě ale začalo unavovat, a tak jsem byla nadšená, když se objevily titulky. Je to hezký film, ale s námětem by se dalo udělat mnohem víc, jak už tu bylo zmíněno. ()
Galerie (12)
Photo © Ditto Entertainment
Reklama