Cesta - portrét Věry Chytilové

Jsem rád za tenhle dokument o jedné z nejzajímavějších žen v kulturní oblasti v této zemi. Nechává diváka nahlédnout do své povahy, nálad, myšlení. Méně rozebírá, proč točí od jisté doby, tak špatné filmy. Jdou jí ale nadprůměrně dokumenty. Především - Vzlety a pády - jsou obřím počinem, a ještě že ho stihla natočit, neb poslední dva hlavní aktéři už nežijí. (31.10.2010)

Pani Vera Chytilova /1929 - 2014/ ostane pre mna navzdy velkou Celebritou a vybornou reziserkou. Na jej stare filmy zo 60. rokov /Perlicky na dne, Ovoce stromu rajskych Jime/, ale aj na normalizacnu tvorbu /Panelstory, Kopytem sem, kopytem tam/ proste nedam dopustit. Tento film/dokument presne vystihuje zivot a nasledovne strasti/problemy/radosti takej osobnosti, akou pani Chytilova bezpochyby bola. Som hrdy, ze mozem jej filmy stale pozerat /a ze ich mam rad/, a ktore si myslim, ostanu v hlavach filmovych nadsencov ceskoslovenskej kinematografie este sakramentsky dlho, ak nie vobec navzdy. Na zaver slova klasika /musim cesky, kvoli autenticite/ : "Film, to je nakaza. Jakmile se vam jednou usidli v krvi, prevezme vladu ak nejaky vrchni hormon, zacne ridit enzymy... ovladne vam mysleni. Jako u heroinu : Antidotem filmu je jen vice filmu". 94 % (01.05.2014)

Svěrným prvkem CESTY je pouze - a výlučně - Chytilové osobnost. Dlouhé monologové scény, prostříhávané průhledy do současnosti, do rodiny i do dnešního režisérčina partnerského vztahu naznačují skutečnou složitost osobnosti této temperamentní a obtížně předvídatelné ženy. Charakteristické "r" nám spolusděluje zřejmě většinu režisérčiných životních mezníků i karambolů. Hluchá místa, konstatovaná většinou předpisatelů, jsou nesporná, převažuje je však podle mého názoru prvek, zmiňovaný již v úvodu této poznámky: režisérčina stále tvůrčí osobnost. (14.07.2010)

Životní výpověď jedné ze zásadních postav české kinematografie. Věra Chytilová se zamýšlí nad svou profesní tvorbou, životem, rodinou, u čehož ukazuje několik svých tváří. Ženu jako rozhodnou rebelku, co se rozhodně nebojí nějakých okovů, šikovně se z nich totiž vždy dovedla vymanit. Ženu jako velice emocionální bytost, zpytujíc časy a nečasy svého života, který ji připravil cestu značně kopcovitou. Ale také i ženu jako hospodyni, co je otevřená rodině, kdykoliv jí to čas dovolí. Filmařsky by se dokument dal zvládnout lépe, prostřihy na dětství a filmy byly umístěny možná až moc volně a i formu bych si ideálně představoval trochu jinak. Takhle mé hodnocení plyne jen a pouze z osobnosti Paní režisérky, díky které to vidím na sice slabší, ale přece dobré 4*. Dokument jsem zhlédl v době, kdy je režisérce čerstvých 80, a nemůžu nenapsat, že na ten věk vypadá výborně. (31.01.2009)

Po portrétu ve Zlatých šedesátých byla Cesta akčnější - střídání prostředí, převážně místností v domě Věry Chytilové. Ale stejně celek působil stylizovaně - okaté hraní s jablkem,ukazování cen, přemýšlení nad tím, jestli si VCH neměla vzít tmavé brýle... Zajímavé bylo, jak se VCH při tom všem filozofování dokázala sama dostat do patetické nálady. A nepochopil jsem střihy podkreslené zvukem škrábání ledu, který v jedné scéně VCH odstraňovala na zahradě, možná to byl umělecký záměr. (01.02.2009)