Hra o jablko

Film ve své ideové rovině velmi průhledný, až karikatura, ale i postava hraná E. Steimarovou (a z mé zkušenosti docela častý typ ženy v tomto věku) přece není také žádná světice (podobně jako mužské postavy i hlavní hrdinka). Nejvíc mě na snímku baví atmosféra 70. let, ta je vystižená dokonale, ale příliš jednosměrně experimentující poloha (i když také hodně typická pro dobu) je na mě poněkud samoúčelná v tomto poměrně jinak spíše klasicky střiženém příběhu. (23.08.2010)

" Večerní Praha - další drama u bramboráku, došli brambory . Večerní Praha - vichřice je při síle, naši hokejisté taky. Večerní Praha - jak ji bylo devatenact a už přišla z kriminálu, a hned vykrádala skříňky zaměstnanců  a to nechodila do práce vůbec. Každá žárovka je dobrá co nesvítí. Jak dostal dvacet let, protože ho chytili. Večerní Praha - (je to težký co ?). Večerní Praha - starý vydání. Šel z hospody a našli ho bosého ve strouze, ale už nepotřeboval ani kabát". Bude zase zima, mrazírny se rozrůstají teď. Jak spadl do studňe, a už ho nenašli". (12.10.2022)

Hra o jablko je satirou o vztazích, laškovnou, rozverně stylizující, nezbedně karikující. Silná slova o moralitě a zodpovědnosti jsou zde zbytečná, jsou výmluvou a dodatečně přidaným ospravedlněním ideového poslání. Jistě, žena se nechce smířit s tradičně jí přiřknutou rolí hospodyně, kuchařky, ale chce svůj vlastní prostor k duchovnímu naplnění, avšak k tomu nijak nesměřuje, ani to nikterak nevypovídá o míře její zodpovědnosti. Zodpovědnost se u všech dostavuje, nehledě na pohlaví, až v situacích kritických, až ve stavech nouze. Tím ústředním motivem je tady hra, hrátky mezi pohlavím. Hra určitým způsobem ozvláštňuje rutinu a fádnost života, přináší též pocity nadhledu a převahy. Muž se nakonec ve výsledku jeví jako slabší hráč, jenž je přes zdánlivě trvalou, pevnou převahu zcela závislý na proměnlivých pravidlech ženských her. Smutným hrdinou vztahových hrátek je Josef John (Jiří Menzel), lékař - porodník, který z jisté pohodlnosti uchvacuje ženskou krásu ve svém pracovně-soukromém prostoru, přesněji řečeno, podléhá ji v laškovných hrách. Významnými postavami jsou mladá, toužící, v lecčems nemotorná a v hrátkách nerozlišující ani čistě profesní prostředí zdravotní sestra Anna Šímová (Dagmar Bláhová), a z určitého popudu pomstychtivosti a z nutkavé touhy po dobrodružství vdaná Johnova milenka Marta (Evelyna Steimarová). Z dalších rolí: Johnův kolega, lékař - porodník a Martin manžel s vlastní poskvrnou Arnošt Rýdl (Jiří Kodet), po ženitbě již dostatečně dospělého syna toužící Johnova mamá (Nina Popelíková), profesor a Johnův nadřízený, nervní z jeho nedostatečného výzkumu (Bohuš Záhorský), Annin bratr Pavel Šíma (Jiří Lábus), ze špatného pochopení chybující laborantka (Jana Synková), nebo zpěvačka osobitějších pohybů (Jitka Nováková). Hra o jablko: heslo život hrou cele dopadá na kvalitu žití. Stereotypy ve vztazích, odmítnutí tradiční role ženou, hrátky o převahu ve vztazích, avšak vítěze v nich není. Svoboda a vztah, aneb protimluv lidského chtění v satirické nezbednosti. (01.01.2024)

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. (27.12.2023)

Vzpomínám si, že když měl tento film premiéru, vzbudil velkou pozornost, často však zejména díky odvážným záběrům. I ty, domnívám se, jsou součástí moralizujícího konceptu režisérky. --- Věra Chytilová moralizovala často, ne výlučně svými filmy, vyjadřovala se i jako významná kulturní osobnost. Někdo se mnou souhlasit bude, mnozí určitě ne, ale můj názor je takový, že její postoje jsou skoro vždycky populární a skoro vždycky falešné. --- Tento film budiž příkladem. Jak zde uvedený oficiální text distributora, tak komentáře uživatelů potvrzují zřetelně, že film je obecně vnímaný jako moralistní. A v tomto ohledu se stále opakuje právě to, co nám - jsem o tom přesvědčen - Chytilová chtěla naočkovat: Doktor John je neodpovědný proutník, sestra Šímová „vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup“. --- Takový závěr může přijmout jen ten, kdo nekriticky přijímá morální kontext doby, která (i přičiněním Chytilové) v sedmesátých letech nastupovala a dnes přináší bohaté plody. Ten lze shrnout takto: Za žití či nežití dítěte nese výlučnou odpovědnost žena (která rodí, však se podívejte!), ale žena nenese žádnou odpovědnost za své sexuální chování. --- Šímová není žádná naivní pionýrka, velmi rychle se zorientovala v novém prostředí a do postele nebyla Johnem vlákána, nýbrž si ho tam opilého přinesla. Johnův vlažný a lehkovážný poměr k ní jí byl jasný, a právě proto s ním hrála manipulativní hry. Ženy jejího druhu je s muži Johnova druhu hrají odjakživa a vědomě nesou riziko, že to nevyjde. Tak dlouho Johnovi lhala, až v okamžiku, kdy zjistila své těhotenství, jí John pochopitelně nevěřil už ani slovo. --- A teď, prosím, pozor, teď přijde na řadu ta její údajná odpovědnost: Když John se zpožděním pochopil, že tentokrát Šímová nelže a že končí legrace, Šímová už vyloučila jakoukoli komunikaci a rozhodla se být svobodnou matkou. Chytilové poselství je jasné: muži jsou sobečtí trubci, ženy jsou hrdinky sedmibolestné a poradí si nejlépe bez mužů. --- Navrhuji v této morální při následující rozsudek: Neodpovědná byla matka, neodpovědný byl otec, a neodpovědná byla režisérka. --- Kromě toho, film mi připadá nepodařený i umělecky. Scénář je nedbale načrtnutý a postavy nemají žádnou skutečnou hloubku. I to signalizuje prvoplánovou agitku. Podezřelá výprava a produkce mohly být postiženy „půvaby“ tehdejší doby, ale ani taková omluva filmu na hodnotě nepřidá. --- Celkem vzato Chytilové její záměr vyšel. Umělecky je to zmetek, ale propagandisticky uspěla „na věčné časy a nikdy jinak“. (24.08.2010)