Režie:
Hans WeingartnerHudba:
Andreas WodraschkeHrají:
Daniel Brühl, Julia Jentsch, Stipe Erceg, Burghart Klaußner, Petra Zieser, Hanns Zischler, Knut Berger, Sylvia Haider, Claudio Caiolo, Claudia Jakobshagen (více)Obsahy(1)
Jana, Petera a Jule spojuje jejich vášeň touží změnit svět. Jan a Peter se stanou Učiteli, záhadnými aktivisty, kteří nenásilným způsobem upozorňují místní smetánku, že jejich dny hojnosti jsou sečteny. Komplikace nastanou, když se Jule zamiluje do obou Jana i Petera. Jedna akce se nezdaří a následuje únos. To se nemělo stát. Tři mladí idealisté se tváří v tvář střetávají s hodnotami silné, bohaté generace. Rakouský filmový tvůrce Hans Weingartner (Free Rainer, 2007) přišel s Občanskou výchovou, diváckým hitem spojujícím napětí, zábavu i společenskou kritiku. Při světové premiéře filmu na festivalu v Cannes v roce 2004 odměnili diváci tento film dlouhotrvajícími ovacemi vestoje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (140)
Naprosto diletantsky natočená, ideově závadná báchorka s totálně pitomými postavami a ještě pitomějšími dialogy. Žvásty o revoluci, aniž je jasné, jakou tu revoluci vlastně chtějí udělat, boj proti systému, horním deseti procentům a soucit s čínskými dělníky. Toto je matrix. To jsou lidé vážně tak hloupí? Za poslední roky mě nic tolik nevytočilo. ()
Tři mladí lidé, které spojuje víra v ideály, jež jsou namířeny proti kapitalistickému světu a utlačování dělnické třídy. Tito lidé věří nebo tedy alespoň doufají, že dokážou změnit svět a že se jednoho krásného dne budou všichni lidé na celém světě mít naprosto stejně a nikdo nikoho utlačovat nebude. A jedním ze způsobů, jak proti kapitalismu bojují je to, že se vloupávají do vil bohatých lidí a zpřehází jim tam nábytek, čímž chtějí tyto zbohatlíky donutit, aby už nikdy neměli pocit bezpečí. Jenže co když se při jedné z těchto nezvaných návštěv majitel vily vrátí domů? Film to je rozhodně zajímavý, na německé poměry dokonce hodně kvalitní, a ač film trval něco málo přes dvě hodiny, tak já jsem se ani na okamžik nenudil a jen jsem se nechal postupně vtahovat do děje. Nenarazil jsem zde na jediné slabé místo, film si prostě hodně příjemně plynul a mě ten čas s ním strávený hodně příjemně utíkal, za což mohl zajisté nejen příběh samotný, ale i vynikající horské exteriéry a především tedy kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Pánové Brühl a Erceg a Julia Jentsch zvládli své roli mladých aktivistů na výbornou a dotvořili tak výsledný dojem z filmu, který považuji za jeden z nejlepších německých filmů, které jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem si konečně na tento film našel čas a bez váhání uděluji pět hvězd. ()
Tojka zanícených aktivistů, která zbrojí proti přebohaté vrstvě se dostává do zajímavého konfliktu, když se na několik dní musí skrýt a pobývat s uneseným zbohatlíkem. Nejzajímavěji působí jejich rozhovory, v nichž obě strany dokáží přijít s vyváženými argumenty, které situaci ve filmu a potažmo ani ve skutečnosti nevyřeší, protože ani není co řešit. Argumenty lze pochopit, ale nelze je rozvést bez závažnějších důsledků. Pěkný hollywodsky (píseň) - nehollywoodský (počínání uneseného po propuštění) konec. Občanská výchova, která se obrátí proti nim, když nejsou schopni povznést se nad problémy. ()
Nic jsem od toho nečekal a dobrý. Především uvěřitelný, bez americkoromantických blábolů a skečů. Jsou mladí, jsou idealističtí, jsou levicoví a naivní. Mají svého nepřítele. Myslí si, že kamarád jim s holkou nebude šukat a on ano. Myslí si, že buržoust nemohl mít hipísácké mládí plné trávy a on ano. Stejně nikdy nikomu nevěř...a pokud možno nikoho nezabíjej. Doporučuji! ()
Zhruba tak do půlky filmu jsem vážně přemýšlela o pěti hvězdách. Film mi přišel dokonale výchovný, jak už samotný název vypovídá, rebelský, svižný a správně ideologický. Mladý Brühl tento pocit ještě podtrhával, a s jeho názory jsem v hlavě zběsile souhlasila, jeho postava Jana měla myšlenky, které by měly trápit každého z nás. Při odjezdu na chatu s uneseným zbohatlíkem ale film dostal hvězdy nakonec čtyři, protože horská rekreace byla bohužel až křečovitě dlouhá a přiznejme si to, nějaké scény vynechány být mohly. Střídalo se chvilkové napětí, že z toho nakonec bude drama, s chvilkovým zklamáním, že vlastně teda ne. Ocenit se ale musí ztvárnění přátelství, které jsem tak silně už dlouho z žádného filmu necítila. Poslední záběr na vzkaz na stěně byl více než skvělý a neříkám, že jsem z kina neodcházela plná vnitřního rozporu a odporu ke společnosti, ale fakt mi to zavolání policajtů přišlo hrozně zbytečný. ()
Galerie (23)
Photo © Celluloid Dreams
Zajímavosti (9)
- Bola natočená jedna sekvencia, ktorú Weingartner pôvodne zamýšľal dať na koniec. Ukazuje, ako sa všetci traja hlavní hrdinovia vydali na jachtu Hardenberga (Burghart Klaußner) na ostrov v Stredozemnom mori s cieľom paralyzovať dôležité televízne satelitné riadiace systémy, ktoré sa tam nachádzajú, a tým paralyzovať televízny príjem v celej Európe. Do premiéry v Cannes ale režisér túto scénu nestihol dokončiť a keďže distribučné práva do ďalších 44 krajín už boli predané, nechcel ju potom zahraničným partnerom dodatočne vnucovať. (Arsenal83)
- Svetová premiéra prebehla na filmovom festivale v Cannes 17. mája 2004, kde film zožal búrlivý niekoľkominútový potlesk. Šlo o prvý nemecký film na festivale po 11 rokoch. (Arsenal83)
- Film bol zámerne natočený ručnou kamerou pomocou digitálnych videokamier, čo znamená, že obraz je často mierne roztrasený. (Arsenal83)
Reklama