Občanská výchova

Pěkný nápad, ale německy těžkopádně zpracovaný. Minimum nadhledu a humoru, přičemž téma si je skoro vyžaduje. Každý dějový zvrat je tak dokonale předem připravený a promyšlený, že když konečně přijde, má člověk pocit, že mu je předkládáno něco, co tam snad už přece bylo, ne? Závěr, který měl zřejmě překvapit, je zase naopak do té míry nepravděpdobný, až je z toho jednomu skoro malinko trapně. (18.07.2009)

Čajová cesta idealistickej mladosti alebo čajová moralistická exploatácia. Herecká oduševnenosť je pre túto snímku čertovsky účinným afrodiziakom, meno Daniela Bruhla poctivo memorujem. Predkladaný idealizmus pre mňa predstavuje do neba týčiacu absurdnosť na n-tú. Príbeh občas kriticky volá po uvedomelých chirurgických zásahoch, nie, nie, počkať, to som zase ja, čo potrebuje lekársku starostlivosť, lenže to pre Edukators vôbec nič nemení že? No revolution, ale VYSOKOpozoruhodný nemecký produkt, o tom žiadna. (11.12.2008)

No všichni určitě víme, že jejich názory a ideály byly správné. Ale taky víme, že vlády a nadnárodní společnosti se nenechají jen tak lehce odstrčit od koryt, takže počínání našich 3 hlavních hrdinů by v reálném světě působilo dost naivně. I přes respekt k existujícím anarchistickým a podobným skupinám. I přes odpor k politikám západních zemí a USA. Děj se dal celkem předvídat a celou dobu mi nešlo do hlavy, kde takoví buřiči berou dostatek peněz na benzín, jídlo, cesty do zahraničí atd., když nic nedělají. Hdnocení jsem proto pro jistotu trochu podhodnotil. (01.05.2006)

Zaujímavý triler, ktorý mieša klasické schémy s pomerne hlbokou výpoveďou. Podobne ako SNÍLCI, ukazuje nám pohľad na svet okolo nás prostredníctvom trojice mladých idealistov. Oproti Bertolucciho filmu je Edukators menej "umelecký", ale o to priamejší a údernejší. "Undergroundová" kamera veľmi pôsobivo podtrháva relitu, mladí herci sú viac ako uveriteľní a hudba to celé podkresľuje a dodáva filmu švih (- dokonca, keď na konci zaznie "pesnička zo Shreka" je to také pôsobivé, že som prízrak zeleného zlobra okamžite zapudil). Film je vystavaný hlavne na dialógoch, ktoré vedia vtipným spôsobom poukázať na mrazivú realitu... (28.02.2007)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)